TiK

Kvůli zádům jsem teď neběhal pravidelně – a je to sakra znát. Venku krásně, slunečno, teplo, světlo :), plány velké – tak dvacet a když se poběží dobře, tak se uvidí.

Jo, desítka s odřenejma ušima. Utahanej jak pes, nebavilo… Chyběla síla i morálka. Včetně posledního km za 4:20, protože jsem dobíhal autobus – který už jsem měl ve výhledu a viděl jsem ho. Ano, tři sekundy za osobákem na km… :) A pak že nemůžu…

Takže jsem se protrápil desítku a doufám, že teď to bude běh pravidelný a zase to začne k něčemu vypadat.

Tohle je titulek, který se tu za poslední dobu objevuje docela často. Rozhodně častěji, než bych chtěl. A to rozhodně není dobré vysvědčení pro mou (chatrnou) tělesnou stránku.

Teď už jsou záda docela v pohodě a protože meteorologové slibovali sněhovou bouři, náledí a uragán, šel jsem se proběhnout.

Mělo to být lehkých sedm, skončil jsem na devíti a něco s nuselským údolím uprostřed. A pár přestávkama na fotky.

jsem vzdal pár hodin před startem. Záda se fakt nedala a dnes jsem byl na krátké procházce a i tak poměrně trpěl.

Takže i další tréning na ty zajímavější předemnou se odkládá.

Super

Ze závodů nic nebude. V podvečer jsem se rval :) se synem a najednou křupodkudsi ze zad. Bolest, hejbat moc nešlo, při dýchání to cítím…

Možná, kdyby to byl pět, deset po rovině, tak bych o tom uvažoval. Ale půlka s převýšním +600m na Blaník, to by asi nedopadlo dobře.

Stejně kvůli zádům teď, ve čtyři v noci, nespim.

Takže tolik k mým prvním velkým závodům.

Zítra jen pár km a v sobotu závody. Ale dnes ještě 12km kolo přes centrum Prahy. A jako obvykle mi ujel autobus, takže poklusem na Pankrác z nábřeží.

Bylo to o něco rychlejší než obvykle, ale docela v pohodě.

Stejně se závodu obávám a jsem nerovózní – na prvním nechci skončit poslední.

S batohem, jen pár kilometrů. Pro nové bačkory pro syne. Na Vinohrady a zpět, alespoň přes Jezerku nahoru.

že už mám tři týdny trénovat podle plánu. Ooops :)

Po vánočních zdravotních problémech se nepříjemně přibližil první závod a já zvolna propadám panice.

Takže jsem se byl otestovat – půlmaraton, převýšení o cca 150m menší než mě čeká… a měl jsem toho dost.

Tramvají do Bráníku a pak už poklusem na Zbraslav a Břežanské údolí. To znám, jak nutné a otravné může být na kole po asfaltu čtyři kilometry pořád lehce do kopce. Ale pěšky to docela odsýpalo.

Obvykle na kole jezdím Dolní Břežany – Písnice po polní cestě, ale dnes bych se tam utopil v bahně. Zpět na silnici a Břežany – Točná – Písnice pěkne po asfaltu.

Zase bylo krásné jarní počasí a cestou jsem i fotil.

Pak už jen zabočit do Modřanské rokle a zpět k vodě. Tam už to bylo devatenáct v klidu po rovině jsem to dotáhl na 22. A jako měl jsem toho fakt dost, i když čas nic moc. Jako jo, těch pět kilometrů stálého stoupání tomu moc nepomohlo, ale na závodě mě čeká cca šest po rovině, tak 600 výškových na 4 km a zpět, takže to bude drsné :)

Původní plány, že poběžím přes dvacet, dokud to bude komfotní, vzaly za své a když jsem si splnil povinnost, zapadl jsem do tramvaje.

Mám týden do závodu – takže hlavně nepodlehnout a nezkusit dohnat, co se dá. Zničit se odjed plně mrtvý by bylo ještě horší.

Zůstávám tedy u rozumného tréningu a uvidíme v pátek večer.

Jo, zároveň splněny Strava úkoly: 10km a půmaraton.

Běh jen v parku, ale zase intervalově: první km klus, pak kařdý další km o 30-40s/km rychlejší a na závěr jeden vyklusat.

Krátké, časově nenáročné, vyčerpávající

po týdení pauze zase něco delšího. A do kopce. Původně to mělo být do centra a zpět, ale když se mi běželo tak dobře, přidal jsem Petřín nahoru a přes Letnou na Vltavskou.

Dobré do bylo.