Nové video.
Pavel na server nahrál nové slalomové video. Tiše a bez reklamy, takže mu tu publicitu musím zajistit já :)
Celé video (wmv, cca 8 mb).
Takže Ajsi boj se – už nejses nejlepší. A nejvíc mě dostaly kelimky poskládané podle barev zas je Ostrava před Prahou :)
Mystic skates 2004 a další.
Nedělní plán co dělat padl na návštěvu skejtových závodů mystic skates world serie. Respektive tohle rozhodnutí ovlivnil Bubo, který mne vytáhl se záminkou focení.
Už příchod na Štvanici napovídal, jaké to bude. Nepřehledný dav, informační značení bídné a stoupající nervozita. Bubo jako šťastný majitel vstupenky z předprodeje mne opustil a já se snažil prorvat k pokladnám. Ačkoliv se všude psalo, že areál se otvírá pro diváctvo od 12 hodin, když jsem se krátce po dvanácté dostal s davem skrz vchod, byla většina míst na tribunách obsazena.
Nicméně místo jsme našli a hned začali fotit. Abychom zjistili, že druhé patro tribuny má část areálu schovanou za úžasně umístěnými reklamami. I když jsme na tom byli lépe než někteří pod námi, co za čtyři sta peněz vstupného mohli stát na špičkách a koukat na pár centimetrů před sebou…
Další věc, která neusnadňovala focení byla střecha. V dešti by byla báječná, takhle stínila, takže kombinace času/clony bez blesku byla vcelku smrtonosná. Stejně jako možnosti kompozice a výběru místa. Člověk musel závidět akreditovaným fotografů a přemýšlet nad tím, že to pří stí rok zkusí také…
Dnes v neděli probíhalo „jen“ semifinále a finále streetu a finále U-rampy. Jak jsem tak poslouchal komentátora (většinou mluvil anglicky, přebasované reproduktory mi identifikaci neusnadnily), jeli prakticky jen cizinci.
A diktovalo jim to dobře. Někteří dokázali publikum řádně nažhavit a během některých jízd byla atmosféra úžasná.
Naopak děsivý byl dav „imidžových děcek“. Nemám jiné označení pro děti kolem 15 let, s cigaretou, pivem, ve skejťáckém a děsně free. Stejně jako skejťácké holky. Umejt, vkusně namalovat a zkontrolovat občanku a dalo by se o tom uvažovat jako o ženě… ale modely volně promenující byly děsivé.
Po třech kolech semifinále bylo ohlášeno finále rampy. Bubo mě zkušeně navigoval k rampě (já si naposledy pamatoval starou, zcela očividně mimo provoz) kde jsme zjistili, že hlediště k rampě je cca třetinové a zcela plné. Po chvíli hledání jsem zakotvili na druhé straně rampy pod pódiem, na kterém se snažila nějaká parta muzikantů. Bohužel je skoro nikdo nevnímal.
Místo pod rampou nebylo špatné do chvíle, než jsme chtěli fotit. Bubo na tom byl lépe, já mel uprostřed záběru dva reproduktory, na které se mi foťák neustále snažil zaostřit.
Závodníkům to v rampě lítalo moc pěkně. Speciálně jeden brazilec poletoval způsobem, že jsem uvažoval, zda neaktivuje protiletadlovou obranu.
Bohužel po pár minutách jsme nabyli pocitu, že jsme viděli všechno, co se vidět dá a chtěli jsme se vrátit a sledovat finále streetu.
Bohužel se nám nepodařilo najít prakticky jakékoliv místo, kam se posadit/postavit a alespoň něco vidět.
A protože jsme byli svorně znechuceni davem, horkem a vůbec vším, vzdali jsme to a vydali se domů.
A na závěr ?
Za čtyři sta vstupného nic moc organizace, podcenění počtu návštěvníků.. A to nemluvím o zákonem zakázané propagaci alkoholu na sportovních akcích, prodeji alkoholu mládeži a několika další věcech podobného ražení.
A nebo už nemám věk na tu „pravou pohodu skejťáků“.
Večer jsem si chtěl zlepši náladu bruslemi. Začátek na to nevypadal – prázdná Letná byla vcelku depresivní podívaná. Ale lehká vyjížďka z Letné na Vltavskou, metrem na Budějovickou a zpět přes Pankrác, Muzeum, Staroměstskou zpět na Letnou byla super. Spojeno s ostrým testem nového mp3 přehrávače a sluchátek, kdy mix Iného kafe, INXS, KLF a MC Erika a Barbary se ukázal překvapivě dobrý.
Zpět na Letné jsem zavládl Tóču s partou podobných lidí, ale protože jen tak zevlovali a street se nekonal, vzal jsem to domů.
PS. A protože se s Bubem budeme předhánět, kdo má horší fotky, načnu to já. Galerie
Dostali jste mě :)
Na http://www.brusle.info/blog/rss/ beží rss kanál. zatím jen z novinek. Možná že časem dopíšu druhý kanál z příspěvků a třetí z galerie – ale už je dneska horko a mě se nechce pracovat.
Netvrdím, že je to 100 funkční (testováno z RSS Point bez problémů).
Nadpis je tvořen prvními 50ti znaky příspěvku a odkaz vede na stránku s komentáři.
Tož si to užívejte :)
Pro lovce blesků: tady. A plačte, drazí kolegové…
Tak mě napadá – byl by zájem o rozesílání informace o novém příspěvku e-mailem ?
Dnes je to slabší. Jednak jsem zkoušel postup dlouhý čas/malá clona – a chtělo by to ji víc otevřít, jednak mi po prvních pěti fotkách došly baterky – když si člověk říká, že už ten den fotit nebude a je línej si dát dobit aku, je to jeho blbost, že ?
V galerii poslední tři
Jen tak mimochodem: co další sraz v sobotu ? Návrhy na sraz + trasy do komentářů…
==cut==
Hojky vsem,
>Ptal jsem se meho synka, skejtaka, jak se zastavuje na koleckovejch
>bruslich. (Abych mohl v Kecech delat machra.) Dostalo se mi asi 15ti
>minutove prednasky o tom, ze inlajnisti sou paka, lempli a nafoukany
maacky,
==cut==
Sraz
Ač jsem vyrážel už časně, stejně mě Ice dojel už v metru. Protože jsme byli na Želvě o půl hodiny dříve, dostal jsem geniální nápad a na kruhový podstavec fontány jsem postavil (z Iceho kelímků) slalom. Rantl široký půl metru, na jedné straně zkosený a celý dokulata. No, moc jezdit se nedalo…
Před limitem dorazil ještě Chew-z + ještě jeden, kterému teď díky pokročilé skleróze nemohu přijít na jméno.
Pak dorazil ještě pan instruktor Zdener a Tygřátko na kolo aka doprovod.
21:05 se průvod vydal na cestu. Po rovině to bylo v pohodě, jen se začaly ukazovat drobné „charakterové vady“ typu respkt před červenou na semaforu a před troubícími auty. Chyba, přátelé !
Vinohradská (alespoň pro mě) padla celkem rychle – i když tradičně na semaforu u ex Mysticu jsem chytil červenou, ale mohl jsem se usmívat na dvě mladé a krásné v autě vedle mě.
Nad magistrálou jsem se posadil a do deseti minut :) mě dojel zbytek výpravy s pohádkami o tom, jak na ně auta troubila, asfalt drhnul a padaly kroupy.
Po Václavském dolů to fičelo standardně, i když „agresivkáři“ asi moc happy z dlažby nebyli…Na rohu Vodičkové mě Ice poprvé ignoroval a v klidu jel dál.
Následovala vcelku nezajímavá cesta z Národní metrem na Zličín. Dolů po staré Plzeňské (nebo alespoň tak tomu říkám) pod Řepy dolů. Tam jsem se kočkoval s dalším semaforem – když jsem se rozhodl definitivně zabrzdit, padla zelená. Dál už to byl standardní sjezd – jede sice ne moc rychle, ale pořád, takže v Motole stačí přibrzdit a je hotovo.
Podle plánu byl na řadě výjezd na Vypich. To, že měl autobus jet během pár minut Icemu nezabránilo rozebrat brusle a pře mé dobře míněné rady „že tam něco nechá“ si nedal říct. Při příjezdu busu vše naházel do batohu a vyjeli jsme na kopec.
Jak se dalo předpokládat, na stanici zůstala osamoceně ležet (ne, Tygřík ne, ta jela na kole napřed) šroub od kola. Takže si Ice dal cestu Vypich – Motol bonusově busem ještě jednou dokola.
Plán zbytků výpravy kroužit po Ladronce byl narušen všeobecným svalením do trávy a řešením nesmrtelnosti chrousta. Tygřík mi zabavila brusle a dala si jedno kolečko, načež následovaly litanie na téma „proč sem večer nejezdím častěji“.
Dál přesun na Strahov a vzhůru dolů k tanku. (Jak jsem zjistil, mládež už neví, kde to je „u tanku“ a proč vlastně „tank“. Takže jsme raději jeli na Náměstí Kinských :)
Už jsem asi moc starej a opatrnej na to pustit to rovnou, takže jsem si ladnými obloučky užíval kopce se Zdenerem v zádech. Sice poměrně daleko v zádech, ale budiž.
Pod kopcem se čekalo hlavně na Chewa. Čekalo se dlouho, protože to vzal jinudy. Což nebylo moc příjemné protože řešit jestli dojede nebo jestli ho jít hledat, neb se někde rozsekal není moc optimistické.
Ale nakonec z toho bylo šťastné shledání u fontány a pak už jen rozchod domů.