Sraz Ač jsem vyrážel už časně, stejně mě Ice doje…(import z brusle.info/blog)

Sraz
Ač jsem vyrážel už časně, stejně mě Ice dojel už v metru. Protože jsme byli na Želvě o půl hodiny dříve, dostal jsem geniální nápad a na kruhový podstavec fontány jsem postavil (z Iceho kelímků) slalom. Rantl široký půl metru, na jedné straně zkosený a celý dokulata. No, moc jezdit se nedalo…
Před limitem dorazil ještě Chew-z + ještě jeden, kterému teď díky pokročilé skleróze nemohu přijít na jméno.
Pak dorazil ještě pan instruktor Zdener a Tygřátko na kolo aka doprovod.
21:05 se průvod vydal na cestu. Po rovině to bylo v pohodě, jen se začaly ukazovat drobné „charakterové vady“ typu respkt před červenou na semaforu a před troubícími auty. Chyba, přátelé !
Vinohradská (alespoň pro mě) padla celkem rychle – i když tradičně na semaforu u ex Mysticu jsem chytil červenou, ale mohl jsem se usmívat na dvě mladé a krásné v autě vedle mě.
Nad magistrálou jsem se posadil a do deseti minut :) mě dojel zbytek výpravy s pohádkami o tom, jak na ně auta troubila, asfalt drhnul a padaly kroupy.
Po Václavském dolů to fičelo standardně, i když „agresivkáři“ asi moc happy z dlažby nebyli…Na rohu Vodičkové mě Ice poprvé ignoroval a v klidu jel dál.
Následovala vcelku nezajímavá cesta z Národní metrem na Zličín. Dolů po staré Plzeňské (nebo alespoň tak tomu říkám) pod Řepy dolů. Tam jsem se kočkoval s dalším semaforem – když jsem se rozhodl definitivně zabrzdit, padla zelená. Dál už to byl standardní sjezd – jede sice ne moc rychle, ale pořád, takže v Motole stačí přibrzdit a je hotovo.
Podle plánu byl na řadě výjezd na Vypich. To, že měl autobus jet během pár minut Icemu nezabránilo rozebrat brusle a pře mé dobře míněné rady „že tam něco nechá“ si nedal říct. Při příjezdu busu vše naházel do batohu a vyjeli jsme na kopec.
Jak se dalo předpokládat, na stanici zůstala osamoceně ležet (ne, Tygřík ne, ta jela na kole napřed) šroub od kola. Takže si Ice dal cestu Vypich – Motol bonusově busem ještě jednou dokola.
Plán zbytků výpravy kroužit po Ladronce byl narušen všeobecným svalením do trávy a řešením nesmrtelnosti chrousta. Tygřík mi zabavila brusle a dala si jedno kolečko, načež následovaly litanie na téma „proč sem večer nejezdím častěji“.
Dál přesun na Strahov a vzhůru dolů k tanku. (Jak jsem zjistil, mládež už neví, kde to je „u tanku“ a proč vlastně „tank“. Takže jsme raději jeli na Náměstí Kinských :)
Už jsem asi moc starej a opatrnej na to pustit to rovnou, takže jsem si ladnými obloučky užíval kopce se Zdenerem v zádech. Sice poměrně daleko v zádech, ale budiž.
Pod kopcem se čekalo hlavně na Chewa. Čekalo se dlouho, protože to vzal jinudy. Což nebylo moc příjemné protože řešit jestli dojede nebo jestli ho jít hledat, neb se někde rozsekal není moc optimistické.
Ale nakonec z toho bylo šťastné shledání u fontány a pak už jen rozchod domů.