Zcela překvapivě se mi daří držet plán. Když už vyběhnu, tak je to dobré, ale to vykopat se z domu, to je fakt čím dál náročnější. A současná zima, tma (hlad a halucinace z podvýživy) tomu dvakrát nepomáhají.
S trasami mám ale dva problémy: když mám napsáno deset km, snažím se to dodržet. Pokud běhám bezcílně, je mi jedno, jestli deset, dvanáct nebo patnáct. Ale vnášením řádu do chaosu se to snažím dodržet. A tak řeším, jestli devět a půl nebo jedenáct. Sice v mapě vždycky naklikám, kolik to bude, ale stejně se moc netrefuju a buď to doháním obíháním Smíchovského nádraží, nebo naopak jedu MHD domů daleko dřív.
A druhé? Pro delší trasy (15-20) nevím, kde běhat. Okruhy mě fakt nebaví a ono těch komfortních delších tras, aby se neoběhaly (a dobře, šly běhat potmě, čili nějaké lampy) moc není. Tedy moc není – mám pocit, že jsem všechny běžel už stokrát tam i zpět.
Ve čtvrtek se mi podařilo totálně promoknout – chtěl jsem to stihnout mezi dvěma přeháňkami a nepodařilo se. Na několika místech jsem to chtěl otočit k domovu, ale překousl jsem to a nakonec jsem i naplánované kilometry dal. Jen jsem si měl vzít merinové tričko – ty pověsti hřeje to i mokré jsou pravdivé a hodilo by se.
Průběžně se mi pod nohy připletla jedna žába (fakt velká, nelíbal jsem) a ježek.
A včera jsem trefil hodinkami stojan pouličního osvětlení. Takový ten drsný, bůhvíproč. Gorilla glass se vůbec nechytlo a na sklíčku mi přibylo dost škrábanců. doprdelepráceuž.
A nakonec jsem ze skříně vytáhl starší boty, ať to prostřídám. Když jsem tak cestou autobusem domů na ně koukal, asi už je čas je odepsat jako doběhané…
A pokud se budu držet plánu, tak těch 2000 padně. Sice těsně, ale padne.
Aktuálně 1470
Dnes jsem si dal, jako zpestření, Cooperův test. Ano, ta školně oblíbená dvanáctiminutovka. Jo, jak ji musel nenávidět i tělocvikář…
Takže zařazeno na osmý kilometr, vybrána rovina v kuse, bez přechodů, zpomalení a tak.
Asi takhle: nic moc. Čekal jsem to výrazně lepší. I když podlé téhle tabulky mi velmi dobrý uteklo asi o sto metrů a to tam není započítán hroší koeficient sádelnatosti.
Nechám to odležet a po Vánocích si to zopáknem.
Vlastně experiment s kamerou. Minutový (není to zbytečně moc?) sestřih. Start na Hájích, pak přes Krčský les… a dál už byla tma. Takže z Modřanské rokle kde nic, tu nic.
Nikdo to nečekal, nikdo to nechtěl… Ale začínám se připravovat na Pražský maraton 2022. Uf.
Od minula? 10 kg a dva roky víc, sem tam nějaké zkušenost s běháním by se taky našla. I s tím tréninkem.
A sem bych rád dával souhrny po týdnech, jak se mi svaly nadouvají, hrudník mužně dme a kilometry přibývají.
Internet je plný zaručených rad přestal jsem jíst maso a za měsíc jsem dal maraton za 2:15, ale takhle to v reálu úplně nefunguje. Alespoň mě ne.
Takže plán do Vánoc je jasný – po poprázdninovém flákání si zvyknout na pravidelný tréning a běhat objemy.
Vlastně objemy… spíš tu pravidelnost. V zásadě teď je program
Což do konce roku hodí skoro šest stovek. S tím, že v prosinci se začnou přidávat kilometry do všech úseků, aby to měsíc přes závodem vypadalo 0-10-20-0-20-30 (byť to je takový vrchol, ale jinak 70 km za týden nebude nic neobvyklého. V mém věku a váze to považuju za dobrý.
A čas? Jasně že bych ho chtěl zlepšit. Což by neměl bát problém. Takže někam k 4:30 by se mi líbilo.
A první týden? V neděli rodina, takže nic. Ale i příprava je maratonem sama o sobě a těch vynechaných tréninku se pár najde. Vždyť jsem psal, že do Vánoc je to spíš legrace…