TiK

Zcela překvapivě se mi daří držet plán. Když už vyběhnu, tak je to dobré, ale to vykopat se  z domu, to je fakt čím dál náročnější. A současná zima, tma (hlad a halucinace z podvýživy) tomu dvakrát nepomáhají. 

S trasami mám ale dva problémy: když mám napsáno deset km, snažím se to dodržet. Pokud běhám bezcílně, je mi jedno, jestli deset, dvanáct nebo patnáct. Ale vnášením řádu do chaosu se to snažím dodržet. A tak řeším, jestli devět a půl nebo jedenáct. Sice v mapě vždycky naklikám, kolik to bude, ale stejně se moc netrefuju a buď to doháním obíháním Smíchovského nádraží, nebo naopak jedu MHD domů daleko dřív. 

A druhé? Pro delší trasy (15-20) nevím, kde běhat. Okruhy mě fakt nebaví a ono těch komfortních delších tras, aby se neoběhaly (a dobře, šly běhat potmě, čili nějaké lampy) moc není. Tedy moc není – mám pocit, že jsem všechny běžel už stokrát tam i zpět. 

Ve čtvrtek se mi podařilo totálně promoknout – chtěl jsem to stihnout mezi dvěma přeháňkami a nepodařilo se. Na několika místech jsem to chtěl otočit k domovu, ale překousl jsem to a nakonec jsem i naplánované kilometry dal. Jen jsem si měl vzít merinové tričko – ty pověsti hřeje to i mokré jsou pravdivé a hodilo by se. 

Průběžně se mi pod nohy připletla jedna žába (fakt velká, nelíbal jsem) a ježek. 

A včera jsem trefil hodinkami stojan pouličního osvětlení. Takový ten drsný, bůhvíproč. Gorilla glass se vůbec nechytlo a na sklíčku mi přibylo dost škrábanců. doprdelepráceuž. 

A nakonec jsem ze skříně vytáhl starší boty, ať to prostřídám. Když jsem tak cestou autobusem domů na ně koukal, asi už je čas je odepsat jako doběhané…