TiK

Podle reportáže Tv Nova dnes na Pradědu napadlo několik centimetrů nového sněhu. Takže do Malé Morávky místo bruslí lyže :)

V souvislosti s Dětským dnem na bruslích v Letňanech se nabízí otázka, kdo pojede. Jen pro úplnost dodávám, že Letňany jsou na kopci (z jedné strany legendární Palmovka), hned vedle betonový skatepark…

http://skejting.blog.cz/

JSEM HOLKA! – HUSTÝÝÝÝÝÝ!!!!
dnes 00:00 | Nika:) | .::ČERSTVÉ NEWS::.

Lidičky,

co mi sem budete chodit,tak vám zajišťuju opravdu nové články boty a já nevím co!Takže čtěte tento blog pravidelně.Jsem holka jménem Nikola a dneska (26.5.06) jsem si oblíbila skejting (skateing) a jejich značky a tak různě a proto jsem si ještě dnes večer udělala o tomto tématu blogís.Zatím nemám nic značkových (oblečení a boty apd.),ale hodlám to napravit.Takže se dejte do toho semnou a než budete mít penízky,tak si zatím můžete prohlížet můj blog a bavit se nad dobrejma věcma. (Ale taky můžete i když už něco značkového máte,kdo říká že ne?! =D)

tak pipiegeg

No, zitra tu budou brusle…

Pátek.

Expedice Praděd 2006

byla tentokrát zahájena dříve, než v obvyklém termínu školeni Instruktor inline bruslení, které se už také pravidelně koná na jaře v Malé Morávce pod Pradědem.
Protože pražské počasí neslibovalo nic dobrého, Zdener svou účast zrušil. Loni kvůli nehtu, letos se vymluvil na něco podobného.
Start z Letné byl bez komplikací, stejně jako dálnice D1, Brno a příjezd k Olomouci. Tam si již také tradičně vybralo svou daň silniční značení kombinované s přílišným sebevědomím a tak jsem z Olomouce poznali více, než jsme chtěli.
Další cesta do Malé Morávky už byla bez komplikací – včetně odbočky do myší díry. Mimochodem , k té se vztahuje jedna zajímavost: ačkoliv směrem tam jeden vždy skrze ní, přesto, že se vracíme naprosto stejnou cestou, přijedeme odjinud.
V Morávce se zajistil základní tábor: ubytování v Pohodě a mé drobné přehlédnutí autobusu směr Hvězda, které spustilo akci „Na Hvězdu do kopce na bruslích“. Tato akce byla naštěstí včas zmařena školou v přírodě, které okupovala autobusovou zastávku a díky jejich optimismu, že autobus přeci jen pojede, byl nalezen správný spoj.
Na Hvězdě hned navazoval další autobus, byli jsme na Ovčárně velmi rychle. Cestou jsme sledovali novinky na trase – občas mokro, zbytky sněhu v lese a zhruba metr štěrku na každé straně silnice jako bonus.
Ale to nebyl jediný rozdíl proti minule. Tu největší změnou bylo počasí. Slunečno, modré nebe a sem tam bílý mrak. Plus přijatelné teplo. Prostě vynikající.
Pochod k vrcholu přinesl jedinou zajímavost: cyklistu, který nás napřed předjel, pak nasadil nejlehčí možný převod a vyvinul takovou rychlost, že jsem ho během poloviny cesty předešli tempem volným až vycházkovým.
Jak Radek celou cestu z Prahy mluvil o steaku v Malé Morávce, tak celý výstup na Praděd básnil o kafi z automatu. Což také hned zrealizoval. Nejen on.
Protože počasí bylo ideální, další zastávka byla rozhledna. Výhled skvělý, jen mírně dezorientovaný Radek viděl Polsko prakticky všemi směry.
A mimochodem – ve větru se rozhledna docela houpala.
Následovalo obutí bruslí, lehké rozcvičení – a mimochodem moje nejvyšší třistašedesátka – cca 1400 metrů nad mořem.
Cesta dolů. To byl hlavně vítr. Hodně větru. Jen co jsme se probojovali největším náporem, byl vítr v podstatě výhodou – stačilo se narovnat a větrná brzda se aktivovala. Díky tomu se pro začátek nemuseli moc sjíždět kola – brzdilo se větrem. Toho jsem využil a už na začátku jsem to trochu pustil – kolem Radka jsem se docela prohnal a když jsem na něj zařval, kudy ho předjedu, moc pěkně to s ním škublo. A to jsem se celou dobu modli, aby se vítr neuklidnil. To bych jel rychle a daleko. Rozhodně rychleji a dále, než by bylo zdrávo.
Podruhé jsem to pustil až u Ovčárny – jen s tím detailem, že o zatáčku dřív, takže to byl nakonec také pěknej fofr… :)
Z Ovčárny na Hvězdu už se toho moc nestalo. V standardním pořadí já – Radek – Petr jsme se dorazili dolů. Jen jednu chvíli jsem se ohlédl a radkova oranžová bunda byla místo na silnici ve svahu mezi stromy. Prý tam něco hledal.
Zpět do Morávky vede nový asfalt – takže nebyl problém to z posledního úseku pustit rovnou. Bohužel stejnou chvíli si vybraly dva náklaďáky. Docela nepříjemné zpestření.
Pak už se Radek konečně dostal ke svému steaku Pohoda. A koneckonců my také.
Po velmi pozdním obědě nastala technická hodinka: povyměňovat kola ojetá až na umělou hmotu a vůbec uzpůsobit brusle pro další jízdu.
Nejlépe to vyřešil Petr – kompletní nová sada koleček to jistila. Ta moje ležela tou dobou v Praze na polici. Já vůl….
Nakonec jsem vyžebral nějaké starší kola – ale to jsem si také moc nepomohl – kola měla pěkně mizerné vlastnosti. Darovanému koni na zuby nekoukej, ale fakt moc nejely…
Brusle se samozřejmě musely otestovat – na parkovišti, kde obvykle probíhá instruktorská výuka byl namalován prozatímní slalom a Radek s Petrem začali vymýšlet nějaké šílené motání nohou…
Slalom se nakonec změnil v zevlování a to plynule přešlo do přesunu zpět k dalšímu steaku (Radek s Petrem) a pizze (já).
Hospodský sice úplně nevěřil další objednávce 300g steaku, ale nakonec byl přesvědčen. Po zaplacení (Petr ke mně: tys toho snědl nevíc a platíš nejmíň – to není spravedlivé) večer skončil sledování tupého amerického filmu v TV.

Sobota
Sobotní ráno bylo kruté – hlavně kvůli některým nejmenovaným, co začali štrachat už ve čtvrt na devět – nelidský to čas.
Snídaně byla posunuta na nejbližší benzínku a vyrazili jsme směr Ostrava.
S příjezdem do Ostravy nastal čas pro itinerář od Pavla, který se ukázal obdivuhodně přesný a dovedl nás bez problémů (i přesto, že jsem navigoval) na místo. I když: většina jízd po Ostravě probíhala stylem pořád rovně a na konci doleva bez ohledu na to, odkud a kam se jelo.
Po zabydlení – mimochodem první dik Pavlovi – bylo to luxusní. Koneckonců, kde jinde je možní hrát v ložnici fotbal ? – se jela otestovat stezka ve Vratimově. Po vrcholu protipovodňové hráze zhruba dva metry široký asfaltový pás, jen jednou přerušený silnicí. Vcelku rovina, tam a zpět cca deset kilometrů, takže příjemná projížďka.
Následoval oběd a pak vzhůru na nákupy: já prostě nová kola potřeboval. Takže malá exkurze do ostravských supermarketů. Zcela překvapivě v podstatě to samé co v Praze, jen daleko podezřívavější pokladní – ještě se mi v Praze nestalo, aby nestačilo u pokladny říci, že zboří je odjinud.
Hned za obchodem bylo parkoviště, na kterém probíhá škola inline bruslení vedená Šárkou (viz loňský ročník Instruktora inline bruslení). Já ji přehlédl jako pustinu, ale ji neomylně poznal a upozornil ostatní.
Výměna úvodních zdvořilostí, pak Radek začal sondovat, za kolik vlastně inline brusle vyučují a když to zjistil, ztichl a zbytek večera řešil brouka nasazeného do hlavy.
Mimochodem ceny: pro nás bohaté pražáky je to až neuvěřitelné: ohromný steak za stovku a podobné – jen si hned neuvědomujeme, že ve stejném poměru jsou i platy. K čemu je nám, že máme plat o XY% vyšší, když ve stejném poměru máme v Práglu vyšší i ceny ?
No nic. Po nákupu kol (já) a ložisek (Radek) byly další zastávkou Komenského sady. Příjemný park , něco mezi Letnou a Stromovkou). Na začátku jsem zdržoval výměnou kol (hned se to lépe pracuje, když mi pár lidí kouká pod ruku a pro jistotu i radí) a pak už se jen jezdilo. Pro začátek jsem projeli sady a pak skončili před radnicí, kde hned za dohledu městské policie byl postaven slalom a Pavel s Petrem se začali předhánět, kdo vylomí nohy v divočejším úhlu a více bolestivě :)
Od určité chvíle jsem prostě přestal stíhat a vzdal to…
Přiblížil se večer a tudíž přípravy na Opavu a noční bruslení. Přidal se ještě druhý Radek a zástupce mlčící většiny na zdejších stránkách – Petriceq.

A jen na okraj: ocelovým mužem byl prohlášen Petr po scéně v autě:
Petr: Pavle… mohl bys otevřít dveře ?
Pavel: Proč ?
Petr: No, já tam mám zavřenou ruku…

Opava

Do Opavy jsme dorazili se slušným předstihem a hned jsme vyrazili na náměstí, odkud se mělo startovat. Tam už pilně pracovali organizátoři – bruslaři zatím žádní.
Dost dlouho se to jevilo jako velmi komorní akce: znal jsem devadesát procent lidí, dvě třetiny jménem :) Během doprovodného programu před letošním premiérovým startem se ale bruslaři začali bruslaři objevovat, i když ten pravý nápor přišel až pár minut před startem.
Mimochodem – doprovodný program nebyl špatný. Vystoupení aerobiku (pravda, skupina ženy 15-18 byla výrazně zajímavější než předškolní věk :)), prezentace časopisu Magazinline stejně jako jeho nejvyšší vedení komplet na bruslích. A někteří z nich poprvé. Gratuluji.
Dál vystoupení Lenky Buchcárové – exhibice slalomu. Ale musím říci, že naše výprava nezklamala a Petr si to tam pak dával s Lenkou ve dvojici – moc hezké na pohled. (Mluvím o bruslení – fyzicky raději srovnávat nebudu :), prezentace bruslí, autogramiády knihy Jak dokonale zvládnout in-line bruslení – recenze výhledově bude, red bull, pití zdarma…
Jen strážníci na bruslích nepřišli.
Ale už na start. Mnohasethlavý dav bruslařů se klikatí ulicemi noční Opavy doleva, doprava, můj orientační smysl mě nechává na holičkách a já netuším, kudy jedu, natož v jakém vztahu je to k náměstí či jinému orientačnímu bodu. Tma mi také orientaci neusnadňuje. Ale ono také není moc času si všímat okolí (pokud se jede – viz dále). Vzhledem k hustotě davu je důležitější si všímat okolí a podle toho reagovat.
Povrch je vybraný dobře – snad jen jedno hrubější místo, zákeřnější jsou podélně vyjeté koleje od aut na silnici, ale alespoň kolem mě se moc nepadalo.
Bohužel kvůli zajištění bezpečnosti a hladkého průjezdu byly zastávky. Bylo jich na můj vkus mnoho a byly dlouhé. Nicméně beru to jako daň za organizaci a legálnost celé akce.
Po dojezdu ještě vyhlášení počtu zúčastněných (350) a společný pokřik k ukončení akce dle hesla Idiotem snadno a rychle :)
Když se zpětně ohlížím, mám z Opavského bruslení trochu rozporuplné pocity: na jedné straně dobrá akce, ale někde uvnitř cítím, že něco bylo špatně. Ale nedokážu ten pocit zcela pojmenovat. Možná sevyklube v jednom z dalších článků, které sem napíši.
Po skončení byla ještě (Radkova) snaha domluvit pokračování akce se Šárkou, ale to se nepodařilo a po půlnočním nákupu se s námi rozloučila. Stejně se potkáme za pár dní v Malé Morávce…
Po příjezdu do fotbalové ložnice měl Pavel ještě jedno (vlastně několik) překvapení: kytaru, harmoniku a zpěv.
Několikrát jsem proklel svoji paměť, která odmítla spolupracovat po prvních verších textu a posadil jsem se tak, abych viděl do zpěvníku. A pak to jelo: od country přes Nohavicu k písničkám z pohádek. Radek a Petr spíš jen pasivně sledovali a občas něco broukli, já se snažil a užíval si to (za plus beru to, že se mě nikdo nesnažil násilím umlčet) a Pavel to zvládal naprosto profesionálně. A trvalo to do brzkých ranních hodin.
Bylo to vynikající.

Neděle
Během návratu nás Pavel ještě vzal na exkurzi do práce: hasičských vozů mnoho a většina strašně velká. A do toho líčení, jak si do devadesátkou dávají zatáčkama…
A pak už domů…

A galerie:
http://www.brusle.info/blog/galerie.php?mode=140&id=1
A malé video (z foťáku) hi a low verze (divx5)

Vážení příznivci in-line bruslí,
konečně vám mohu sdělit termín první letošní akce Pardubice na bruslích. Uskuteční se v sobotu 3. června od 15 hodin. Start a dojezd bude jako tradičně na parkovišti u ČEZ Arény. Průběh trasy, která měří téměř 10 kilometrů, je k dispozici na přiloženém obrázku.
O konání bruslení by měla v následujících dnech informovat média, zejména pak Fajn Radio Life a Pardubické noviny.
Předpokládám, že do začátku letních prázdnin bychom uspořádali ještě jedno bruslení.

mapa

Tak mě napadá: tahle fotka by se mohla líbit Tygříkovi:

Co v sobotu ?

Pokud nemáte lepší program, tak sraz je v sedm hodin večer na Želivského u fontány. Tentokrát netradičně trasa povede z kopce ma Strašnickou (možná chvilku zablbnout ve skateparku) a pak Nuslemi do centra.
Dojezd na Novou scénu, další program se vyřeší na místě podle chuti a nálady – i když předpokládám nějaké metro a další pokračování z kopce dolů…

AKTUALIZACE:
napršelo, neuschlo, nikam nejedu.

Praděd

http://www.holidayinfo.cz/kamera.php?lang=1&rg=4&loc=3&prg=0

Díky Lence vím, že si mám přibalit bundu. A svetr. 

Účast na kolečkách jsem odmítl rovnou – platit za jízdu po Praze mi za a to nestojí. Další problém byl s focením: start na Staroměstském, trasa podle Vltavy, první cíl ve Žlutých lázních, delší trasa vedla kamsi do Komořan a zpět do Žlutých lázní (ano, jméno je ochuzeno

o aktuálního sponzora).

Čili jak stíhat start, foto z trasy a cíl. Tramvaje nejedou, jiné rozumná doprava na tomto břehu není a na kole bych se udřel: po uzavřené trase, před bruslaři, co jedou cca 30 km/h s tím, že je potřeba je předjet, nafotit a opakovat – na to fakt nemám.

A protože jsme se nakonec šli podívat do otevřených reprezentačních prostor Pražského hradu, nakonec jsem fotil jen na Palachově náměstí.

Jedna to bylo blízko a jednak je tam dlažba – tudíž naděje na poněkud extrémnější situace.

Start měl být ve čtyři a skutečně po pár minutách se objevují první závodníci. Jako první to dře jakési malé dítě na speed bruslích. Se slušným odstupem pak jede peloton „fitness“ jezdců. Převládají brusle „Tesco“ za 990 Kč v akci, což v kombinaci s dlažbou vyluzuje šílené zvuky a vede k několika akrobatickým vsuvkám. Po překonání zákeřné dlažby pestrobarevná had bruslařů pokračuje směrem ke Karlovým lázním.

Druhý jede závod na delší vzdálenost. Po chvíli čekání se vynořují první závodníci: již standardní elastické sexy oblečky, oholené nohy a porůznu trčící genitálie.

Ať už mají najeto kolik chtějí, dlažba jim dělá znatelné problémy, ale rukama nohama se přes ni dostali a po seřazení do vláčku (zřejmě, aby se na konci mohli hádat, kdo táhl, kdo koho předjel či loktem udeřil – stačí projít libovolnou diskuzi na www.ladronka.cz)

S odstupem projíždí hodně dlouhý dav „normálních“ bruslařů, kteří se přišli „jen projet“ – počet neodhadnu, ale startovní čísla jsem viděl nad pět set.

Po projetí poslední účastnice s kočárkem a za potlesku kolemstojících začíná pršet a končí moje setkání s letošním Pražským maratonem.

Jen několik letmých postřehů:

• Poslat na trať ty pomalejší a pak ty rychlejší … podle mého názoru byli poslední závodníci prvního závodu dojeti tak někde kolem Železničního mostu – a ani se nechci domýšlet, jak do dopadlo.
• A pokud je trať závodu oficiálně zavřena, mohla by policie místo postávání zajistit na těch pár minut o přechody – dav lidí, který se rozhodl přejít a bruslaři prost MUSELI POČKAT je organizační průser.
• Dlažební kostky a počasí nehodnotím – to není v lidských silách ovlivnit.