TiK

Účast na kolečkách jsem odmítl rovnou – platit za jízdu po Praze mi za a to nestojí. Další problém byl s focením: start na Staroměstském, trasa podle Vltavy, první cíl ve Žlutých lázních, delší trasa vedla kamsi do Komořan a zpět do Žlutých lázní (ano, jméno je ochuzeno

o aktuálního sponzora).

Čili jak stíhat start, foto z trasy a cíl. Tramvaje nejedou, jiné rozumná doprava na tomto břehu není a na kole bych se udřel: po uzavřené trase, před bruslaři, co jedou cca 30 km/h s tím, že je potřeba je předjet, nafotit a opakovat – na to fakt nemám.

A protože jsme se nakonec šli podívat do otevřených reprezentačních prostor Pražského hradu, nakonec jsem fotil jen na Palachově náměstí.

Jedna to bylo blízko a jednak je tam dlažba – tudíž naděje na poněkud extrémnější situace.

Start měl být ve čtyři a skutečně po pár minutách se objevují první závodníci. Jako první to dře jakési malé dítě na speed bruslích. Se slušným odstupem pak jede peloton „fitness“ jezdců. Převládají brusle „Tesco“ za 990 Kč v akci, což v kombinaci s dlažbou vyluzuje šílené zvuky a vede k několika akrobatickým vsuvkám. Po překonání zákeřné dlažby pestrobarevná had bruslařů pokračuje směrem ke Karlovým lázním.

Druhý jede závod na delší vzdálenost. Po chvíli čekání se vynořují první závodníci: již standardní elastické sexy oblečky, oholené nohy a porůznu trčící genitálie.

Ať už mají najeto kolik chtějí, dlažba jim dělá znatelné problémy, ale rukama nohama se přes ni dostali a po seřazení do vláčku (zřejmě, aby se na konci mohli hádat, kdo táhl, kdo koho předjel či loktem udeřil – stačí projít libovolnou diskuzi na www.ladronka.cz)

S odstupem projíždí hodně dlouhý dav „normálních“ bruslařů, kteří se přišli „jen projet“ – počet neodhadnu, ale startovní čísla jsem viděl nad pět set.

Po projetí poslední účastnice s kočárkem a za potlesku kolemstojících začíná pršet a končí moje setkání s letošním Pražským maratonem.

Jen několik letmých postřehů:

• Poslat na trať ty pomalejší a pak ty rychlejší … podle mého názoru byli poslední závodníci prvního závodu dojeti tak někde kolem Železničního mostu – a ani se nechci domýšlet, jak do dopadlo.
• A pokud je trať závodu oficiálně zavřena, mohla by policie místo postávání zajistit na těch pár minut o přechody – dav lidí, který se rozhodl přejít a bruslaři prost MUSELI POČKAT je organizační průser.
• Dlažební kostky a počasí nehodnotím – to není v lidských silách ovlivnit.