TiK

ale co je to za novinku jezdit na bruslích soupaž ? Tedy – soupaž bez hůlek… (mimochodem – to video je dost děsivé samo o sobě).

Potkávám s tím stále více lidí…

Lidská tvořivost a hravost má nekonečně podob. Hromady hlíny, navezené, připravené a nakonec tak nějak zapomenuté, byly obratem použity jako improvizovaný bike-park. Dvě skočky navazující na sebe a se značnými stopami po jezdění.

Tleskám.

Až budou fotky ve dne, vylepším to

Tradičně spojeno s Pardubicemi na bruslích a výletem do skateparku je i poježdění po okolí.

Dnes jsem přijel poměrně pozdě – tudíž napřed jízda městem a výlet až potom. Pod Kunětickou horu. Rozrostla se občerstvení a tak vy už nebyl problém při každé zastávce na občerstvení přijet na kopec řádně pod vlivem.

Bruslařů na stezce bylo dost, ale nic, co by se nedalo snést.

Celkově najeto lehce přes 35km.

Hurá do Pardubic na již tradiční bruslení. Překvapením nebyla ani trasa, ani účast a ani dokonce tradičně skvělé počasí.

Tématem byly pohádkové postavy – pár masek se našlo. Nálada také nebyla špatná a pohodovou jízdu městem jsem si dost užil.

Ve spojení s návštěvou skateparku a pak již tradiční jízdou na Kunětickou horu to bylo výborné odpoledne.

Uprostřed sídliště, zajímavě zakomponovaná, dala by se zaměnit za kousek náměstí či lehce avantgardní skulpturu. Což byl záměr.

Při bližším prozkoumání se ale objeví navoskované hrany, zábradlí a podezřele mnoho skejťáků – ano, je to vlastně skatepark.

Několik hran, pár schodů… škoda, že nefunguju tak, jak bych si představoval – tohle místo láká k pojezdu. Pravda, některé části (bang pod schody) je na brusle malý, ale zase některé zídky jsou tak akorát.

Už se těším, až zdraví dovolí a já tam budu moci zůstat pár hodin.

jezdit alespoň trochu – dokud to jde. Snad pomůže nová léčba…

Dojel jsem na Letnou, zhlédl nově přetavěné překážky (viz. twitter – nová skočka místo šikmé plochy) a velmi lehce jsem se povozil na lavičce. Hodně se bojím o nohu, takže fakt jen soul na jistotu a nic, co by jen zavánělo agressivem. Bohužel.

A protože mě bolí i přejetí dlažby, vynechávám i sjezd schodů a jako největší fitnesák je chodím dolů. Ne, není to ostuda. Je to bolest.

Z Letné jsem se projel přes Stromovku. Docela jsem si oblíbil místní downhill, který není ani příliš down, ale skoro kilometr pohodovou třicítkou se počítá. Stromovka byla také prázdná – potkal jsem snad jednoho bruslaře. U Trojského kanálu to nebylo o moc lepší – nikde nikdo.

Nakonec jsem to vzal vcelku tradičně přes Palmovku a tunel pod Vítkovem. Tak byli bruslaři alespoň dva.

Z Hlaváku už jen přes centrum zpět pod Letnou, po schodech nahoru a chvíli jsem si vychutnával jedny z nejdelších večerů v roce. Na Letné. Ani to nebylo příliš nostalgické – další nový rok, který něco přinesl. Něco odnesl.

Letos bruslení asi bohužel moc nedám.

Což nemění nic na tom, že zítra jedu na Pardubice na bruslích, jestli počasí jen trochu dovolí.

se noha se vcelku umoudřila a vytáhl jsem brusle. Žádné divočiny (viz předchozí o výměně koleček), opatrně a šetřit se. Ale radost, že jsem opět na bruslích byla, to je snad jasné.

V prvním kole jsem se trochu projel po Letné a pak downhill do Stromovky. Kolečko po ní a přes Holešovice domů. Odpoledne mi to nedalo a dal jsem si druhé kolo. Zase Letná, ale pak přes Troju na Palmovku a tunelem na Hlavák. Přes centrum na osmnáctku a na Pankrác.

Odtamtud už tradičně po výpadovce (u Vyšehradu krásný západ slunce) a Ječnou na Národní. A přes Staromák a Letnou znovu domů.

Nakonec to za dnešek hodilo přes 35 km. A to jsem se chtěl šetřit… teď v noci o noze vím, ale mohlo by to být horší. V pondělí jsou Pardubice na bruslích a doufám, že budu fungovat dostatečně, abych si je mohl zajet.

něco velkého. Možná umění, možná něco úplně jiného. Ale vypadá to poměrně magalomansky.

Když jsem dnes vcelku náhodně měl v ruce některé Tempishe, nestačil jsem žasnout nad šroubem, který drží botu a nůž. Žádné začištění, žádný kryt, prostě se to někde flexou sjede a třeba to bude dost dlouhé. Tedy – ono je to dlouhé až dost, ale proč to zkracovat…