Mezi deštěm
se mi podařilo dostat na Letnou. Pod stromy bylo ještě mokro, ale Stalin už byl suchý. Noha drží, takže pár soulových věcí, pár jízd (konečně) na nových překážkách. Alespoň soul přes lavici za to stál.
Pak jsem se jen tak vozil a velmi zlehka testoval, co noha ještě unese – a je toho poměrně dost. Což každopádně potěší.
Na pozadí Prahy se proháněly těžké bouřkové mraky a i kvůli nim byla krátce po deváté poměrně tma – takže poslední trik a domů.
