TiK

Mladá Boleslav – Nymburk – Poděbrady

Jak jsem tu lákal na několik akcí, tak počasí bylo proti a z celého inline víkendu byla jen neděle. A nakonec jsme vyrazili jen dva: já a Kristýna. (ano, proto jsem se Jerrymu chechtal do telefonu :)

Mladá Boleslav

První návštěva této pravidelné jízdy městem. Bondy centrum jsme našli bez větších problémů přesto, že podle jejich stránek o návštěvníky moc nestojí (popis cesty typu „minete benzinku, pak je odbočka, tak tam ne, ale hned na té další) a u centra to bylo první a poslední místo, kde jsem věděl, kde tak asi vzhledem k Boleslavi jsem.

Vystoupili jsme z auta a já to uvedl pádem na prvních deseti metrech cesty. Totiž: stály tam dopravní kužely a co mě mohlo napadnout jiného, než slalom. Cross. Ale co už jsem neviděl bylo to, že kužely stojí na spáře měkkého asfaltu, na slunci pěkně rozteklého. Takže nohy křížem, nájezd na kužel, přenesení váhy a PRÁSK. Neležel jsem jak široký, tak dlouhý ale spíše stylem podťatý strom. Škody na majetku mírné, horší byl mobil, klíče a kapesní nožík v kapse, kteréžto předměty se mi obtiskly při pádu do zaťatého svalu. Druhou drobností byla lehce odřená dlaň – což potěšilo Kristýnu: „Hele, mám lékárničku, já ti to něčím postříkám“. Asi takhle: zlatý Jodisol. Po půl hodině, kdy se mi do ruky vrátil cit, z očí zmizely slzy a celkové se vrátila chuť k životu jsem Kristýně nezapomněl poděkovat za záchranu života :)

Před Bondy centrem byl přichystán program: napřed závod na cca 400 metrů – více méně propagační. Kdo se přihlásil, jel, ceny jen nějaké upomínkové. Pak nastoupil Tóča se svou taneční show. Nebylo špatné, ale kdo zná z Letné, nemohl být překvapen. Další byla Lenka Buchcárová a slalom (Mimochodem, poprvé po delší době jsem ji věděl obarvenou na černo a s lehce dospělejší image – málem jsem ji nepoznal). Pár věcí předvedla ale také už jsem ji viděl jezdit s větším nasazením. V programu se také objevila exhibice na kole – flatland, druhé kolo Tóča + Lenka na trekách a nebo exhibiční závod speed bruslení. Aspoň se mohli všichni přesvědčit, jak moc velká nuda to je. I když o troch vzruchu se postaral jeden ze speedařů (fakt nevím který) při závěrečném sprintu – zakopl a cílem se moc hezky prokutálel. Tak mě napadá, že padli jen dva lidé – já a rychlobruslař. Asi s nimi mám společného více, než si připouštím.

Na druhou stranu proč nepřipomenout chvíli kdy uprostřed ulice začíná travnatý pás. Všichni normální lidé zamíří do pravého pruhu – jediný, kdo se vydá za trávou protisměrem vstřic přijíždějícímu autu jsou 4ks rychlobruslařů.

Závěr exhibice patřil Manďákovi a jeho jízdám za/před a kolem motorky. Držitel českého rychlostního rekordu za motorkou (asi 180, fakt se mi to teď nechce ověřovat), tady se proháněl plusminus 90km/h. Chvíli to bylo atraktivní, celkově moc dlouhé. Lidi moc neocení, jestli jede po jedné či po druhé brusli a vypadá to vcelku na stejno.

Ale musím zmínit, že Manďák to vlastně celé v Boleslavi organizuje a vybírá trasu – takže dost kritiky a velké poděkování.

Program skončil a hurá na start jízdy. Geniálním nápadem bylo rozdávat pouťové frkačky – lidé měli pocit, že „něco“ dostali, zároveň kravál zajišťoval pozornost okolí a všichni s tím blbli jak malí. Prostě opravdu výborný nápad.

A jelo se. Trasu netuším – ve chvílích, kdy nebyl vidět komín Škodovky jsem netušil, kterým směrem se asi tak jede. Ale jízda (dle organizátorů 14km) byla příjemná. Účast 800 lidí (opět odhad organizátorů), několik zastávek, ale celkové to odsýpalo svižne.

Co mě ale překvapilo byla organizace: jistě, vepředu a vzadu vůz městské policie, ale to bylo tak všechno. Na těch opravdu velkých křižovatkách blokovalo provoz pár kolařů, ale to bylo všechno. Prostě to ta nějak (jistě, pár výjimek bylo) fungovalo. Když to srovnám s Pardubicemi (policajt na každém rohu) nebo Prahou (řidiči jedou i když tam ta policie je), nezbává než konstatovat, že to funguje tak nějak samo. A dobře to fungovalo. Ale tím v žádném případě nechci upírat zásluhy MP – bez nich by to bylo jistě složitější.

Projeli jsme křížem krážem kus Boleslavi a za zhruba hodinu a půl se vrátili na start. Ještě závěrečné slovo organizátorů, pozvánka na příště, reklama na plánované noční bruslení a konec.

Akce mě velmi příjemně překvapila a líbila se mi. A to nemluvím o pozdvižení, které vyvolávaly moje semišky :). Takže příště na shledanou v Mladé Boleslavi.

Nymburk – Poděbrady a zpět

Protože bylo ještě málo hodin, vyrazili jsme do Nymburka. Parkování kousek od náměstí a vzhůru do cukrárny na tříšť; první katastrofa: na náměstí mají jen zmrzlinu a onu luxusní ledovou tříšť už ne. Ale snad se to do léta změní.

Z centra kolem kostela a hradeb, pár metrů dlažby u mostu a šup na stezku. Kristýna si pořád stěžovala na mizerný povrch. Ano, sice pár kořenů pod asfaltem od loňska vylezlo, ale pořád je to (imho) velmi slušný povrch. Podle Kristýny nikoliv.

Dobrá zpráva je, že na pravém břehu je kus nového asfaltu – tam, kde to bylo nejrozbitější je teď luxusní povrch. Méně dobrá zpráva je, že na kousek ve Velkém zboží se nedostalo a tam je to fakt mizerné. Ale co je to proti cestě přes Prahu ?

Příjezd do Poděbrad a občerstvení v známé restauraci hned pod mostem. Ano, tousty mají pořád dobrá. Jen servírka loni byla mladší, pihovatější a roztomilejší. :)

Tou dobou už toho Kristýna měla tak akorát – jen ji ještě čekala celé cesta zpět. Plus dokopec/skopec přes poděbradský most.

Ale nakonec jsme dojeli zpět. I přes remcání že tenhle povrch je mizerný, není síla a už ani metr. Zpět přes most v Nymburku, auto a pryč. Ještě vylepšit fyzičku a skluz a příště se třeba dostaneme pod hodinu :)

Zpět jsme přijeli skoro v osm a to už byla stezka skoro prázdná. Kromě několika miliónů malých mušek, které jsme polykali na kila.

A to byl konec inline neděle.

Inline výlet Poděbrady – Nymburk (Kersko ? Lysá nad Labem ?)
Kdy?

• 31.3. – sobota

Kde?

• Sraz v 10:50 na Hlavním nádraží (vlak odjíždí v 11:11), u pokladny číslo 1

Co?

• Vlakem do Poděbrad (příjezd cca 12h), poté odjezd směr Nymburk (krátká zastávka v místním skateparku) a dál pohodovou jízdou do Nymburka cca 10km. Zmrzlina na náměstí, oběd atd.

Dále je možnost vyzkoumat nové pokračování stezky směr Kersko (10km) (viz předchozí příspěvek) a event. to zkusit protáhnout do Lysé nad Labem (10km)– neověřeno, experimentální.
Sázkou na jistotu je návrat do Poděbrad po opačném břehu Labe. (10km)
Pohodovou jízdou Poděbrady – Nymburk a zpět 20km, maximálně dvě hodiny jízdy.
Experiment Poděbrady – Nymburk – Kersko Lysá 30km, tři hodiny jízdy.

Pohyb je stále v blízkosti železniční trasy Praha – Poděbrady, na zpáteční jízdenku lze pak nastoupit na kterékoliv ze zmíněných zastávek.
Vlaky na Prahy jedou minimálně jednou za hodinu, takže spojení je zajištěné

A poslední otázka:

• Kdo jede ?

Akce padá ve dvou případech:

• V sobotu ráno bude sněžit pršet či bude nízká teplota a celkově hnusně.
• Radek uspořádá slavnostní otevření půjčovny s pivem zdarma, což dá tady vědět dostatečně včas a tím pádem u toho nebudeme moci chybět.

Update
A další akce. podebrady – nymburk
Otázka je, kdo pojede, kdo pojede fotit a tak.
Přidá se někdo ?

A ještě v neděli další projížďka

Poděbrady.
(aneb jak to tak vypadá, zbylo to zas na mě)

Fotky

Ač je to skoro neuvěřitelné, v neděli skoro přesně v jednu nejen že byl přistaven vůz :) ale i většina zůčastněných. Po doplnění sirovodíku do nádrže jsme vyrazili.
Cesta v pohodě – jen byly depresivní zvuky ze zadní části, kde se Ice s Romeem neustále něčím cpali.
Po příjezdu do Poděbrad (a mírnm šoku obyvatelstva z několika individuí na bruslích, které se prohnaly městem) jsem (po čuchu) odnavigoval směrem k Labi (no ja vím, ty schody dolů se moc nepovedly) a nic už nám nebránilo vydat se směrem na Nymburk.
Nic až na spoustu mokrých jehnědů na zemi a skatepark. Malý, útulný. I když Radek měl nějaké nedorozumění s jedním radiusem :)
Dál už byla cesta v pohodě. Asfalt sice mohl být lepší, ale aspoň se měl Romeo na co vymlouvat.
Standartní pořadí bylo já+Ice aka Salomon team, Radek a Pc romeo to jistil na konci. Často daleko na konci :)
Osm kilometrů do Nymburku spolklo i s přestávkou ve skateparku něco kolem dvaceti minut.
V Nymburku jsem zjistili, že jsme rozmazlení pražáci – pár korun za kopeček vynikající zmrzliny jsem neocenili a dožadovali jsem se toho, na co jsme z Prahy zvyklí – předražené vodové hmoty. Tu jsme nedostali a tak jsem se vydali zpět.
Původní plán pokračovat po proudu byl zamítnut pískovou cestou a naprostým nedostatkem asfaltu.
Po malém vysvětlovanání v místní elektrárně na téma: “ Tik už tu nebude fotit“ jsme se přes neuvěřitelně nesjízdný most dostali na druhý břeh, kde jak se ukázalo, je asfalt přímo luxusní (včetně jedné pravotočivé zatáčky téměř rovnou do vody).
Bez dalších příhod jsme se vrátili do Poděbrad.
Po delším průjezdu lázeňským parkem spojeným s hledáním pramenu Konězvratky a doplnění sirovodíku byl plán vydat se na druhou stranu – proti proudu.
Tento plán opět ztroskotal na nedostatku asfaltu – resp naprostém přebytku spár a prasklin v něm.
Neboli návrat do Prahy a závěrečná exhibice na Letné už byla jen pověstnou třešničkou na dortu.

se zdají jako dobrý nápad. Třeba vyrazit běhat jinam, než  obvykle. Třeba na okruh Poděbrady – Nymburk. Třeba v létě. 

Už infocedule na dálnici mě měla varovat – vzduch 22C, asfalt 45C. Měla. 

V
azil jsem od nádraží v klidu pře promenádu a k Labi. Uf, slunce. Zpomaluju, nicméně pokračuju dál. Mám v hlavě, jak strašné to bylo, když jsem do Nymburka dobíhal z Kolína, takže si trasu dělím na pětky – první je půlka tam, druhá je opravdová půlka – jasný, ne?

Pod stromy to jde, ale druhých pět je po sluníčku a musím říct, že je to fakt dlouhé. Dobíhám k nymburské elektrárně a hledám občerstvení. Dávám na ex půl litru kofoly a otáčím to zpět (hm, tak sice na ex, ale dojít, vystát frontu, čas na kilometr 11 minut a naděje na cokoliv rozumného celkově nula. Ale co, stejně jsem pro osobák nepřišel. 

Vracím se po druhém břehu sice víc stínem, ale od patnáctého km toho mám fakt dost. Horko mi je, nebaví mě to a ani vědomí, že běhám tam, co Zandl, mi nepřináší radost. 

Na osmnáctém vbíhám zpět na kolonádu, dotočím tam těch devatenáct a vrhám se na pramen Poděbradky. 

Jo, dneska to bylo náročné. 

Všude dobře, tak co doma. A dokud je nějaká forma na delší běhy, proč se nejít courat kus od domova ?

Vlakem do Kolína a pak zpět podle Labe. Promotat se kolem obchoďáku do centra není pro pražáka složité, místní vesničani tam na té křižovatce možná stojí dodnes. Z dálky mě lákala věž kostela – zblízka kolem dokola rozkopané, cesta jen tam a zpět, takže Sv. Bartoloměj je ochráněn dobře – bez vyhlídkové cesty kolem půlky Kolína se dovnitř nedostane ani myš.

Podobně jsem se pokochal náměstím – byly trhy/majáles/cojávím, stánků plno, i kultura probíhala. A to v takové intensitě, že jsem ani nepátral po výchozím bodu turistického značení a spatřiv červenou turistickou zamířil z Kolína pryč.

Ono dnes vůbec bylo mnoho akcí, ale k tomu se dostanu. Než jsem město nechal za sebou, utrpěl jsem ještě závod v hasičské zručnosti. Což o to – hasiči byli šikovní, ale všichni strécové, co si nakoupili variace na GMC Sierra Denali bez toho, by mentálně zauvažovali nad velikostí místních komunikací, dávali přírodě slušně na prdel.

Středně trpím u výběru trasy. Vidím podle Labe příliš daleko před sebe a vidět rovnou další 4km, které poběžím, je poněkud otravné. Vítám tedy odbočku do lesa.

Z něj se ale po chvíli vracím na přeplněnou cyklostezku – není výjimkou šedesát cyklistů za sebou, vedle sebe, nad sebou a všude vůkol, které zbla nějaký běžec nezajímá.
Cesta se naštěstí vrací do lesa a mám úzkou cestičku jen pro sebe.

Mimochodem – za celou dobu potkám dva běžce mimo městských aglomerací.

Vlevo Labe, vpravo řepka. Modrá a žluté. Stendhal to není, ale obrázek krajiny je nechutně stereotypní. Když se cesta stáčí mezi dvě řepkové pole – tak až zase bude někdo tvrdit, že řepka nesmrdí, klidně mu jednu flákněte, obalte dehtem, vyválejte v peří a na kládě vyvezte z osady.

To už se blížím k Libicům. První postupný bod (15km) a nejhezčí část cesty. Nádherné lužní lesy, až trailová cesta, nikde nikdo, úžasné. Zvolňuji své, již tak dosti laxní  tempo a fotím na všechny strany.

O kus dál mi to ale kazí nedávná intenzivní těžba dřeva – cesta je rozjetá do kolejí, plná bahna. Bere to elán i síly.

Na dohled už je Libice nad Cidlinou. Zde, od vyvraždění Slavníkovců, chcípl pes. Ale památníček mají pěkný, to zase ano.

Protip: jděte se tam podívat – jak červená značka, tak cyklostezka, se mu důsledně vyhýbají. A ano, je obklopen řepkou.

A už to točím směr Poděbrady – kolem šesti kilometrů. Šest kilometrů utrpení, bídy a beznaděje. Od soutoku Labe s Cidlinou je hospoda asi tak každých pět metrů a pro lepší zažití klobásek hraje „Sladké mámení“, píseň, kterou již desítky let upřímně nenávidím.
Nebudu rozebírat nutnost regulovat řeku, každých pět metrů postavit lavičku a po kilometru hospodu (s belegte Semmel, to udělal už Klapka), ale je to děs, je to děs, je to děs.

Adekvátně roste provoz. Napřed mě prozvonil postarší pár na kolech, abych ho po pár stovkách metrů předbíhal. Neodpustil jsem si komentář, že přes tu zvonkohru tam budu první a oni mi berou vítr z plachet upřímným zájmem odkud, kam a jak dlouho běžím. A hrozně fandí, že super a ať mi to vydrží.

V samotných Poděbradech musím jít samozřejmě na Konězvratku, hoplá, Poděbradku. Dobírám vodu, napájím se (hele, mě čerstvý sirovodík fakt chutná, s tém, co prodávají v lahvích se to nedá srovnávat (a ne, teď tu citovat Cimrmana by bylo laciné)), dobírám do lahve, dávám si kolečko po kolonádě a mizím pryč.

Po levém břehu, tam co Velký Zandl běhá Nymburský půlmaraton. Ach, mé kroky na tom samém asfaltu…

Ale nějak jsem to podcenil a zmiňovaná nejnudnější vzdálenost mezi dvacátým a třicátým kilometrem vychází sem. Vidím dva kilometry vpřed, dva vzad. Nuda, nuda, šeď, šeď.

Fakt, nohy v pohodě, ale strašlivě se nudím.

V půli jdu na chemickou limonádu do Kovanic. Tahle ves mě už kdysi vypekla – díra po granátu, ani toho psa tu nemají, a ona se datuje do třináctého století. Ale toho psa si fakt pořídit mohli.

Dál se už těším na Nymburk a jeho hradby. Jsou docela fotogenické. A je tam festival. Majáles. Co já vím. Oklikou mě vedou do centra, z hradeb vidím tzv. aniprt.

Náměstí a obloučkem kolem vodárny na nádraží. Vlak mi jede za půl hodiny (kdybych počkal o pět minut víc, měl bych rychlík a nejel bych hodinudeset), v okolí žádné otevřené potraviny (sobota, pět odpoledne, ani vietnamci), tak aspoň rabuju automat v nádražní hale.

A je to.

Třicet kilometrů spíš procházkou, než čímkoliv jiným je doma. Musím říct, že jsem čekal o hodně víc a větší část cesty mě upřímně nebavila.

Další v plánu jsou Pardubice a Kunětické hora – to bude něco podobného…

http://www.ceskojede.cz/rubriky/cyklo-a-in-line-pruzkum/

S velkou prosbou se obracíme na vás všechny, kteří jezdíte rádi na kole i na bruslích (ať již relaxačně, sportovně nebo pro zábavu). Chtěli bychom znát, co máte rádi, co potřebujete a co byste pro své jízdy uvítali. Průzkum je anonymní, požadovaný e-mail poslouží pouze pro účely slosování a předání odměn výhercům.

PROČ PRŮZKUM? Odpovědi pečlivě vyhodnotíme a výsledky zveřejníme vám všem cyklistům a bruslařům, aktérům veřejné správy i soukromým firmám. Sdělíme je politikům, projektantům a manažerům ve stavebnictví i marketingu. Doufáme, že budou projektovat, stavět a připravovat granty a marketingové nabídky podle potřeb uživatelů. Máte tak možnost nepřímo ovlivnit zlepšování podmínek pro cyklisty, bikery i bruslaře. A navíc, koho by nezajímalo jaké terény, regiony a služby jsou nejvíce v oblibě a co my cyklisté a bruslaři opravdu chceme.

Pobavilo:

24. Aktivně jezdím na kole v období:   

•     cca duben – září (teplejší sezóna)
•     cca březen – listopad (mimo sníh a mráz)
•     celoročně (mimo sníh)

moje správná odpověď je d/ – celoročně a moc se těším na sníh

65. Na výletě na in-line bruslích se většinou stravuji:   

•     téměř výhradně z vlastních zdrojů
•     částečně z vlastních zdrojů a hlavní jídlo ve stravovacím zařízení
•     téměř výhradně ve stravovacích zařízeních.
•     většinou jezdím na krátké výlety, nestravuji se během nich

Na doplnění lokalit “Kam bych se chtěl podívat”:

71. Na in-line brusle/kolečkové lyže mimo bydliště/ mimo chalupu nebo chatu nejvíce jezdím do těchto regionů ČR:   

• Lázně Toušeň – Brandýs nad Labem – Kostelec nad Labem
• Brozánky u Mělníka – Hněvice – podél Labe
• Kralupská vltavská stezka
• Nymburk – Poděbrady
• Třeboň – Stříbřec
• Podolí – Zbraslav
• Praha, Dolní Počernice – Dolní Měcholupy
• Hluboká nad Vltavou – Purkarec
• České Budějovice – Hluboká nad Vltavou
• Lipno
• Stožec – Nová Pec
• Varhany (Česká Lípa a okolí)
• Hradec Králové – Hradečnice a Písečnice
• Pardubice, Cihelna – Brozany
• Orlické cyklo & in-line království (Ústí nad Orlicí a okolí)
• Žďár nad Sázavou – Polnička
• Prostějov – Bedihošť – Čelčice
• Brno Obřany – Bílovice nad Svitavou
• Kolem Svratky
• Veselí nad Moravou – Kunovice
• Váté Písky (Strážnice a okolí)
• Baťův kanál
• Podél Bečvy (Přerov)

Otázek je sto, jsou hodně směřované na doplňkové služby. Přijde mi, že na výsledcích tohoto dotazníku (s příznivými údaji) lze vystavět nabídku intruktorů, půjčoven, doplňkových služeb (masáže…)… jo, možná také i nějaká ta cyklo/inline stezka. Když po tom všem zbudou peníze.

Třikrát hurá: Poděbrady – Nymburk se bude rozšiřovat.

Města Nymburk a Kolín má propojit cyklostezka. Vznikne prodloužením stávající tratě z Nymburka do Poděbrad na levém břehu Labe, kterou hojně využívají také rekreační in-line bruslaři.

Pokračování na E15.cz … nebo tady :)

Společnost Casua už zpracovala projektovou dokumentaci k územnímu řízení pro první etapu prodloužení stezky z Poděbrad zhruba do deset kilometrů vzdáleného Pňova –Předhradí. Její součástí je dvoukilometrový in-line okruh kolem tamního jezera. Podklady pro druhou část cyklostezky z Pňova do Kolína připravuje společnost Mott MacDonald Praha. Výstavba první fáze má začít napřesrok.

Nově vybudovaná trasa se stane součástí Labské stezky, která by se měla zařadit do dálkové sítě evropských cyklotras Euro Velo. Postupně má vzniknout 12 tras propojujících všechny evropské země. Českem zatím procházejí tři. Plánovaná cyklostezka do Kolína by se měla stát součástí trasy EuroVelo 4, vedoucí přes Francii, Belgii, Německo a Česko až do Polska a na Ukrajinu. Má celkem měřit na čtyři tisíce kilometrů.

Denisa Novotná

Kde bych si rád zabruslil nebo to alespoň na bruslích prozkoumal. Nalezeno na internetu, většinou jen článek či odkaz. Jaké jsou na těchto místech reálné podmínky pro bruslení je ve hvězdách.

Ale po každé návštěvě jednoho z těchto míst bude reportáž, jaké to tam bylo.

Plánované

• Brozánky – Horní Počaply/Hněvice
• http://www.skodasportpark.cz/
• Jezerní in-line stezka na Lipně
• Dráha pro in-line bruslaře v Kladně
• Masarykův okruh v Brně
• Letiště Hradčany u Mimoně
• Kolín – Poděbrady. Znám Poděbrady – Nymburk a autem z Pardubic na Velký Osek. Ale přejez až do Poděbrad mi podle mapy nepřipadal sjízdný.
• Beroun
• Krušné Hory na inlinech
• Kolem přehrady Olešná ve Frýdku-Místku povede cyklostezka
• Horní Počernice – Zeleneč
• Vesec
• in-line stezka v hradeckých lesích
• skatepark v Dolních Beřkovicích
• Hradecká stezka
• Bruntál beton plaza
• Horní Počernice – Zeleneč
• Jezera s centrem v Bautzenu
• Dolní Počernice – Dolní Měcholupy

• Lázně Toušeň – Brandýs nad Labem – Kostelec nad Labem
• Brozánky u Mělníka – Hněvice – podél Labe
• Kralupská vltavská stezka
• Nymburk – Poděbrady
• Třeboň – Stříbřec
• Podolí – Zbraslav
• Praha, Dolní Počernice – Dolní Měcholupy
• Hluboká nad Vltavou – Purkarec
• České Budějovice – Hluboká nad Vltavou
• Lipno
• Stožec – Nová Pec
• Varhany (Česká Lípa a okolí)
• Hradec Králové – Hradečnice a Písečnice
• Pardubice, Cihelna – Brozany
• Orlické cyklo & in-line království (Ústí nad Orlicí a okolí)
• Žďár nad Sázavou – Polnička
• Prostějov – Bedihošť – Čelčice
• Brno Obřany – Bílovice nad Svitavou
• Kolem Svratky
• Veselí nad Moravou – Kunovice
• Váté Písky (Strážnice a okolí)
• Baťův kanál
• Podél Bečvy (Přerov)
• cyklostezka Přibyslav – Sázava

Projeté

• Horní Počernice – Zeleneč Recenze
• Jizerské hory – Souš – Smědava . To už je hodně dávno.
• Downhill Bohnice – reportáž
• Cyklostezka Freyova-Poděbradská-Hořejší rybník – reportáž
• Praha Michle skatepark – to vypadá tak strašně, až je to zajímavé. Recenze
• Freyova-Poděbradská-Hořejší rybník -  Recenze
• Mladá Boleslav
• Pardubice plaza – jen co to dokončí, bude to bomba. A důvod, proč na Pardubicenabruslích jezdit dříve.  Recenze

a není to nic o stavěni vzducholodi.

Chci si pro sebe zjistit, za jak dlouho ujedu maraton. Ve Stromovce vím jak je dlouhý okruh (1,8 km), takže maraton vychází na cca 25 okruhů. Čas na oficiální pražský je 3,5h do zavření trati. To vychází na průměrnou rychlost kolem 12km/h. -NebolI zhruba šest minut na jeden okruh, pokud budu uvažovat to nejpomalejší tempu.

Takže cíl je jasný: nepochybuji o tom, zda to ujedu. Po Praze často jezdím 30 km v provozu. Ale za jak dlouho. Prvních pár kol zajet na naplánovaných šest minut, a pak se uvidí, jestli běžně jezdím rychleji nebo ne. A jestli a jak moc zrychlit.

Vím že špička jezdí maraton pod hodinu (40km/h) – to vím, že nedám. Také mám kola “jen” 80mm a pseudo fitness brusle. Ale při loňském testování rámu na trase Poděbrady – Nymburk jsem měl 10km kolem 17 minut, což se blíží někam k 30 km/h – ale to byly jen úseky. Deset naplno, deset relaxačně zpět, deset naplno, deset relaxačně zpět. Ale tam je to podle vody a tedy z kopce.

Mimochodem – pětadvacet kol bude asi ukrutná otrava :)