TiK

Poděbrady.
(aneb jak to tak vypadá, zbylo to zas na mě)

Fotky

Ač je to skoro neuvěřitelné, v neděli skoro přesně v jednu nejen že byl přistaven vůz :) ale i většina zůčastněných. Po doplnění sirovodíku do nádrže jsme vyrazili.
Cesta v pohodě – jen byly depresivní zvuky ze zadní části, kde se Ice s Romeem neustále něčím cpali.
Po příjezdu do Poděbrad (a mírnm šoku obyvatelstva z několika individuí na bruslích, které se prohnaly městem) jsem (po čuchu) odnavigoval směrem k Labi (no ja vím, ty schody dolů se moc nepovedly) a nic už nám nebránilo vydat se směrem na Nymburk.
Nic až na spoustu mokrých jehnědů na zemi a skatepark. Malý, útulný. I když Radek měl nějaké nedorozumění s jedním radiusem :)
Dál už byla cesta v pohodě. Asfalt sice mohl být lepší, ale aspoň se měl Romeo na co vymlouvat.
Standartní pořadí bylo já+Ice aka Salomon team, Radek a Pc romeo to jistil na konci. Často daleko na konci :)
Osm kilometrů do Nymburku spolklo i s přestávkou ve skateparku něco kolem dvaceti minut.
V Nymburku jsem zjistili, že jsme rozmazlení pražáci – pár korun za kopeček vynikající zmrzliny jsem neocenili a dožadovali jsem se toho, na co jsme z Prahy zvyklí – předražené vodové hmoty. Tu jsme nedostali a tak jsem se vydali zpět.
Původní plán pokračovat po proudu byl zamítnut pískovou cestou a naprostým nedostatkem asfaltu.
Po malém vysvětlovanání v místní elektrárně na téma: “ Tik už tu nebude fotit“ jsme se přes neuvěřitelně nesjízdný most dostali na druhý břeh, kde jak se ukázalo, je asfalt přímo luxusní (včetně jedné pravotočivé zatáčky téměř rovnou do vody).
Bez dalších příhod jsme se vrátili do Poděbrad.
Po delším průjezdu lázeňským parkem spojeným s hledáním pramenu Konězvratky a doplnění sirovodíku byl plán vydat se na druhou stranu – proti proudu.
Tento plán opět ztroskotal na nedostatku asfaltu – resp naprostém přebytku spár a prasklin v něm.
Neboli návrat do Prahy a závěrečná exhibice na Letné už byla jen pověstnou třešničkou na dortu.