TiK

Zřejmě je moje očekávání jara předčasné.
A každodenní jízda na bruslích z práce se mění na nošení bruslí na zádech tam a zpět. Zřejmě je to spiknutí a počasí se škodolibě změní ve chvíli, kdy vylezu z pracovního sklepa (no dobře, suterénu) a změní slunečno na přeháňky.
V pátek už jsem toho měl dost – podařilo se mi dojet ze Strašníc na Smíchov a plán vyjet na Zličín, sjet si Plzeňskou, znovu na Zličín a přes Řepy domů vypadal docela nadějně.
Až na Zličín. Černo ze všech stran, vítr a voda ve vzduchu. Snažil jsem se to stihnout – ale moc se nepodařilo. V Řepích začalo pršet. Co pršet – lilo jako z konve.
Ale musel jsem si něco dokázat – a navíc jsem prostě chtěl bruslit. Takže pokračování cesty na bruslích, déšť nedéšť.
A byla to docela legrace. To, že odepíšu ložiska bylo jasné, ale jinak je jízda v dešti docela pohodová. Pravda, asfalt klouže o něco více než obvykle, ale s trochou pozornosti to není problém. Problém bylo až bahno. Brusle mi podjely a moc jsem se snažil, ale neustál jsem to. Výsledek: roztržené kalhoty, bahno až za ušima a nové úžasné strupy na koleni.
Zbytek cesty jsem absolvoval uvnitř v pohodě, navenek jako splešťule blátivá či Jožin z bažin. Jen jsem se neplížil, ale rozstřikoval bahno a děsil kolemjdoucí.
Doma už jen stačilo vyprat oblečení a bylo po všem.
Škoda, že je to tak drahá zábava – ložiska jsou tak za tisíc peněz a v dešti vydrží tak maximálně dvakrát. Jinak bych se takhle jel projet častěji.