TiK

[b]SH jízda[/b]
Nevím přesně, zda SH je zkratka os Silicon Hill nebo StraHov, mě to nejvíce připomíná Silent Hill, což je někde úplně jinde…
Po rozsáhlé diskuzi a organizaci udělalo rázný škrt počasí – já zmoknul už odpoledne a ani večer nevypadala silnice suchá. Ale nakonec jsem se odhodlal a přece jen vyjel.
S lehkým časovým skluzem (jel jsem přes Ladronku a přestože mě zima nutila k vysoké rychlosti, nestihl jsem to včas) jsem dorazil na Strahov.
Na místě už čekal Zdener s Lukášem – ale nikdo další nedorazil ani během akademické čtvrthodiny.
Vyrazili jsme na naplánovanou trasu s tím, že já do toho pořád kecal a průběžně trasu uzpůsoboval k mé spokojenosti :)
Výšlap zpět na Ladronku – nic moc, z kopce je to lepší. Na Hadronicky jsme potkali dokonce i jednu bruslařku – na mokru a o půl jedenácté. Zajímavé a asi bych takového cvoka rád poznal blíž :)
Přejezd směr Ústřední vojenská nemocnice a těsně před ní odbočka na Veleslavín. První veselá jízda – jednosměrka v protisměru, místy mokro a dojezd v ostré pravé, kam není vidět.
Z Veleslavína dolů po Kladenské – příjemný sjezdík a následně (po mé intervenci) z Bořislavky po Evropské dolů. Já to stihnul, kluci se vymlouvali na auta a semafory – nicméně dojeli se skluzem několik desítek metrů za mnou.
Pokračování na Letnou, kolem Sparty do Stromovky. Chvíle váhání na téma „bude tam mokro nebo ne“ rozetnul Zdener, že se tedy „pojedeme podívat“.
Podívali jsme se zblízka a aplikovali ruskou ruletu – tma, mokro a mraky kaštanových slupek na zemi. Ale dojeli jsme beze ztrát.
Dále na Štrossmayerovo náměstí a (opět po mém přemlouvání) přes Štvanici, Masarykovo nádraží a Hlavák na horní část Václavského náměstí. A dolů po něm. Díky komunikačnímu šumu jsme se různě předjížděli, dojížděli a míjeli, nicméně na konci jsme se šťastně setkali a dojeli na Novou scénu.
Tam jízda skončila. Zdener se vydal na vlak a my na Strahov. Ještě na závěr jsem ze Strahova přes Dlabačov, Střešovice a Kulaťák dojel domů.
Musím říct, že se mi to dost líbilo. Minimálně při některých sjezdech se mi vrátila nálada prvních (a dnes skoro historických) jízd po Praze. A to za to stojí.