TiK

(Nejen ) Pardubice na bruslích
Výprava na zřejmě jedno z posledních letošních bruslení v Pardubicích. Oproti předpokladům jsme z Prahy vyráželi čtyři: já, Sváťa, Zdener a Petr – někteří zkušení pardubičtí harcovníci, někteří poprvé.
Přestože někteří další nabízeli odvoz vozem, nakonec se vyráželo vlakem. První překvapení: místo jedné jízdenky pro všechny dostal každý vlastní cár papíru. Rychlík Euro city nás bez dalších komplikací dopravil do Pardubic.
První bodoval Zdener – napřed snahou sedět ve směru jízdy (nevyšlo) a následně p vyprávění touhou vidět vybouchnout traktor (také nevyšlo).
V Pardubicích na bruslích hned od nádraží s malou oklikou přes McDonald, kde personál vypadal po našem nájezdu minimálně znepokojeně. Mimochodem – dokázal jsem přehlédnout dva třímetrové slunečníky a ohromný nápis nad vchodem…
Přesun na parkoviště u Duhové arény a lehká exhibice ve slalomu. Občas se někdo přidal, ale jinak lidé spíše okukovali. Pak se objevil Petr z letošního kurzu in line instruktora a tak o zábavu nebyla nouze.
Stejně jako dorazivší další zástupci Prahy – oba se spíše než jízdě slalomu věnovali focení a doufám, že fotky se tu objeví.
Pak už tradiční start hromadné jízdy – tentokrát se jela kombinace tras, které jsem znal z minula a ještě v obráceném směru. A subjektivně nejpomaleji za poslední dobu.
Nálada byla dobrá, bruslařky na pohled také, sluníčko svítilo – prostě zevlování jako vyšité.
Po dojezdu na zpět na parkoviště se dav rozprchl a Praha řešila, co dál. Od Petra jsem měl informace, že cyklo-inline stezka po břehu Labe dostala nový asfalt a tak jsme vyrazili na projížďku .
Cesta podél Labe je opravdu výborná – nový asfaltový koberec, cesta prakticky v rovině, přiměřené množství bruslařů a kolařů… v podstatě jen samé výhody. Mezi nevýhodu bych započítal jen neexistenci okruhu – prostě po pár kilometrech cesta končí. I když se Petr zmiňoval o možnosti přeběhnout kamenitou část a vracet se po silnicích, neriskovali jsme to a vrátili se stejnou cestou.
Na druhém konci nového asfaltu je opět hlína – ale tentokrát se známkami intenzivních prací na dalším vyasfaltování. Rád bych, aby v budoucnu vedle kvalitní stezka podél Labe co nejdál – jízda Pardubice – Mělník by byla výborná. Takže snad někdy v budoucnu.
Odtamtud jsme zatočili přes náhodně vybraný most a objevili se rovnou u U-rampy. Ta se samozřejmě musela otestovat – vlezli do ní s většími či menšími úspěchy všichni (a doufám, že alespoň v komentářích to subjektivně okomentují. :)
Z rampy se plánovalo ještě pokračování, ale když jsme po pár metrech přijeli na nádraží a vlak nám odjížděl během několika minut, bylo rozhodnuto a nakonec jsem ho tak-tak doběhli.
Cesta zpět proběhla zcela standardně (Zdener seděl opět zády a opět neviděl vybuchující traktor).
Velmi příjemné odpoledne a velmi pohodové bruslení.
Takže doporučuji jak Pardubice na bruslích tak bruslení po pardubické cyklostezce.