TiK

[b]Automat[/b]
Sraz na Jiřího z Poděbrad přivítal dle mého odhadu tři stovky cyklystů plus pět bruslařů (speciálně Honza z Inline Scool na Coyotech a v integrálce vypadal pekelně (repredres neměl).
Po organizačních pokynech od neexistujícího organizátora (viz. Jejich web – organizátor není…hm) se dav zvolna vydal do Prahy.
Napřed Vinohradská dolů, pak dvakrát objet Václavské náměstí a do Dlouhé k Roxy.
Hm.
Dav spíše nejel než jel, jedinci, kteří měli v hlavě víc či míň se vyskytli na obou stranách (ať už řidiči najíždějící do kolařů, tak kolaři, domnívající se, že mají absolutní pravdu a přednost…když je jich hodně.)
Nevyhnu se srovnání s jízdou před dvěma roky (tenkrát jsem jel na bruslích), kdy se projela velká část Prahy a tenkrát jsem měl dojem, že to k něčemu bylo.
Samozřejmě souhlasím s čímkoliv, co učiní Prahu pro cyklisty sjízdnější – ať už cyklostezky, tak obyčejný respekt ze strany řidičů. Takže to snad nakonec opravdu k něčemu bylo…
A na závěr odcituji Buba z tehdejšího článku:
[i]
Nevím nakolik celá záležitost splnila svůj účel, vezmu-li v potaz následující události. Jestli si dokážete představit peloton přibližně stovky lidí na všemožných samohybech, kterak se řítí Vinohradskou třídou, magistrálou, Nuselským mostem a dalšími ulicemi naší matičky stověžaté, s veselými úsměvy na tvářích, pískají na píšťalky, zvoní na zvonky u biciklů, rozdávají letáky a nebo jen tak povykují dávajíc najevo svou nekončící euforii z toho, že se dostali na místa kam se člověk neautomobilní podívá pouze chce-li spáchat sebevraždu zvlášť nepěkným způsobem, jste stěží v půlce reality jak nevšední zážitek to byl.
[/i]