TiK

Podařilo se volné odpoledne – a plán byl kolo. Jak jinak, že ?

Plány na trasu byly různé, ale až na poslední chvíli jsem se rozhodl pro Prokopák nahoru a přes Kuchaře a Mořinu na Karlštejn. 

Slunce svítilo a ja už na Zličíně zjistil, že je to za patnáct. No, měl jsem jet metrem. Ale další trasu mám najetou – byť si pamatuju některé úseky, ale nevím, v jakém pořadí či kde přesně je potkám. 

Největší haluz ale byla silnice Kuchař – Mořina. Prostě nic mezi poli a najednou zácpa. Fakt, několik kilometrů zácpa auto na auto. Fakt divný. No, proti byla doprava minimální, takže kolo vyhrálo. Rozuzlení přinesla Mořina – jakýsi běžecký závod a ta kolona byl nával závodníků. Ale stejně to bylo divný. 

Pak k Dubu sedmi bratří. Tam už chystali občerstvovací stanice pro běžce, jsem rád, že jsem se závodu vyhnul, a směr Karlova studánka. Cestou mě předjelo elektrokolo – docela mě začínají štvát – v lese, třicítkou do kopce, já jedu, vy uhněte… holt si koledují o zákaz, který pak plošně odnesou všichni cyklisti…

Sjez od Studánky ke Kubrychtově boudě – no, chodilo dost lidí, takže pomalu. Srbsko a asfalt směr Praha. 

Cestou jsem potkal dvě samoobsluhy, které byly čerstvě zavřeny. Nevím, jestli eet či něco jiného, ale minimálně ta v Letech byly vždy turisty a cyklisty narvaná i o víkendu. Nevím. 

Trochu problém byl, že jsem s ní počítal a zásoby vody dopil tak, abych zde doplnil zásoby. No, tak ještě o kus dál, do Černošic.

Pak už jen podle vody po rovině do Prahy a do centra. U  Národního divadla mě pobavil krátký rozhovor s kolegou bajkerem – poznamenal jsem, že do Prahy dobrý a pak průjezd centrem jsou dvě hodiny. No a když jsem se ptal, odkud jedou, tak z Karlštejna. Ale jen jednu cestu, zpět vlakem. Malej svět. 

Centrum a na Pankrác. Hodilo to 90km podle tachometru, GPS byla o pět méně. 

Jo, a mám lehce spálená ramena a kolena.