TiK

Po freestyle slalomu, který mě přestal bavit po dvou letech v kuse a agressivu (necelý rok)(roky před tím nepočítám) je letošní největší radostí jízda městem. Ulice, lidé, známé trasy a pilování maximálního efektu při průjezdu kolem fronty před kinem… třeba :)

Stejně jako zmiňovaný ideální soundtrack pro jízdu centrem Prahy. Cokoliv, kde nejsem omezen parkem, pravidly, okolím a je jen na mě, jak co využiju pro jízdu či trik. Lavičky, římsy či spáry v asfaltu – na všem se dá poslat zajímavý trik. I když to není o překonání sama sebe – hranice, jak jsem jezdil před pár (ehm) lety už je reálně nepřekonatelná. Takže spíš na pohodu – jednoduché triky, dobře vypadající a na jistotu. Jistota na bruslích ? Stane se …

A jak to vyšlo dneska ? Start na Letné a pak sjezd kolem Technického muzea – dnes tam bylo docela dost aut, takže sbohem hladký asfalte a drncal jsem se po chodnících.

Krátká mezihra na Zlatém kříži tentokrát ne po Národní ale zadem přes Karlák, kolem Faustova domu a výjezd na hlavní až na Výtoni. Cesta překvapivě v pohodě – velké dlažky, ale rozumně sjízdné a kompletně jsem se vyhnul zasekanému nábřeží.

Volným tempem pod Vyšehradem k “oficiálnímu” začátku stezky na Zbraslav. Tedy oficiální. Cyklostezka vede přes celou Prahu, ale až od Vyšehradu je minimum dlažby.

Na stezce bylo sice lidí dost, ale jet se dalo. Až do malého šíleného betonového skateparku. V plánu bylo ztrávit delší dobu, ale dvě děti na koloběžkách zcela nechápající pravidla jakéhokoliv soužití mě znechutili a tak jsem pokračoval. V aleji pod stromy se zamysleli nad vytížením a zrušili dělení asfalt/šotolina a udělali šitokou asfaltouvou cestu. Na ní předstíralo pár bruslařů rychlobruslení, ale stylem “ruce v kapsách” jsem jim stačil. Ne že bych se tak hnal – ale oni to tak přeháněli, že všechny hmity a kmity byla zcela kontraproduktivní.

U golfového hřiště jsem se pověsil za jednu slečnu – že se a/budu koukat na pěknou prdelku b/tak nějak v klídku pojedeme. No to jsem to vymyslel. Slečna začala slušně makat a moj ego samozřejmě způsobilo, že jsem musel držet tempo. No, šlo to. Místy. Chvílema se mi ani nechtělo zvracet a neslyšel jsem bubnování krve v uších. A neměl mžitky před očima. Z Bráníku na konec ke Zbraslavksému mostu jsme to prolétli za pár minut – aspoň takový mám dojem. Ve skutečnosti má agonie trvala celou věčnost. Nebo možná dvě.

Trénoval jsem lepší odraz a double push – nba krátkém rámu s agressivním profilem koleček. Ale trochu to jde.

A zhruba ve dvou třetinách se mi ji podařilo předjet a decentní náskok patnácti dvaceti metrů jsem udržel až na konec.

Dojeli jsme na konec a slečna to obratem vyjela nazpět. Já maskoval pokusy popadnout dech hledáním správného playlistu v mobilu na spáteční cestu. Slečnu jsem dojel až v Bráníku, kde nasedala do auta. Pche, to já tam dojel pěšky. A proto jsem na tom byl samozřejmě hůř.

Dojel jsem zpět na Dvorce a chtěl jsem změnit trasu: na Budějovickou. Stál tam autobus, takže jsem sušně zašel za řidičem:

“Vím že se to na bruslích nesmí, ale co kdybyste přimhouřil oči ?”

“Kdybyste se nezeptal, tak ne. Ale takhle ano”

Se slušností nejdál dojdeš a už jsem frčel do kopce motorizovaně.

Z Budějovické jsem pro pojel směr televize na Kafčích horách. Cestou je jedena pěkná nepoužívaná fontána – sice na jízdu nepoužitelná, ale pohled na ni je pěkný. Kolem Kafčích hor přes Pankrác na Vyšehrad.

Okolí Sjezdového paláce obehnané třemi kordony policie – prý něco s EU. Takže juchů a objet po mizerném povrchu. Pře Nuselský most a Legerovou na I. P. Pavlova a dolů na MUzeum.

Vcelku nové kola a ložiska překvapila – takže když jsem to rozjel po Václváků dolů, po silnici (a dlažbě) jsem dojel až do poloviny ke tramvaji. \slušné, obvykle to tak daleko nejde a je třeba se proplétat po chodnících.

Pak už jen přes Staromák a Pařížskou pod Letnou. A mnohoschody nahoru. Letná a posledních pár metrů domů.

Odklináno na mapě je to jedna cesta kolem 18km – takže nějaké ty okliky, zatáčky a můžeme to zaokrouhlit na 40. Celková čas kolem 3,5h. Včetně zastávek ve skateparku, občerstvení a podobných pitomostí jsem si zajel maraton.

Už vím, proč mě nohy tak bolí.