TiK

či přesněji řečeno v hospodě. Mám dojem, že tam tráví více času, než na bruslích. jejich volba. Nebudu si stěžovat, že není s kým jezdit: to je realita. Ale ne kvůli alkoholovému opojení, ale protože mě ani letos slalom nezačal bavit. Takže všichni, co ho pečlivě trénují jsou (už zase) o notný kus předemnou.

Takže vlastně ani nevadí, že na brusle vyrážím až k večeru a s většinou se  míjím. Jen si tak brouzdám Letnou či městem a až na občasný záchvěv “tady by se super jelo v partě” je to vcelku fajn.

Na Letné dnes někdo zapomněl velký kus vosku – hned jsem si ho přivlastnil a vyplácal na většinu zídek, které už moc nejeli. Zlatí sklerotičtí skejťáci. Mohli by to tam nechávat častěji.

A hned jsem zídky vyzkoušel. Nového nic, ale pilovaní TS a podobných kravin. Pak se objevil mě neznámý agresivkář a chvíli jsme jezdili na spodní zídce. Tu nemám moc rád – buď jezdím z kopce ale na switch nebo normálně, ale do kopce včetně rozjezdu. Blééé.

Takže jsem si udělal kolečko po Praze. Z Letné dolů a přes Vltavskou do Holešovic. U NKU (dříve Tuzex) mě už dlouho láká jedno zábradlí. Ale potřeboval bych buď výjimečně vydařený den nebo někoho, kdo mě bude lehce hecovat. A stejně je na dopadu dlažba a tudíž další možnost si tu hubu finálně rozbít. Aspoň že na parkovišti je zvýšený pruh dlažby, přes který se dá docela dobře skákat. Mimochodem –na Vltavské jsem přemýšlel že tam v plné rychlosti pošlu polet přes jednoho ožralého bezdomovce. Nakonec jsem se mu jen vyhnul. :)

Pak jsem to vzal podle nábřeží skrze novostavby. Ono to má nějaký zupa-dupa-cool developerský název, ale to stejně nikoho nezajímá. Napřed dřevěné schody (škoda, vosk zůstal na Letné) a betonový obrubník. Pár pokusů a ochranka.

Ale hned o kousek dál vjezd do podzemních garáží. S takovým malým obrubníčkem uprostřed. Nevím, čím to natřeli, ale stačí na to naskočit a většina grindů se začne sama rozjíždět. Možná jen lehoučce vosku a bude to dokonalé – než mě odtamtud začnou vyhazovat. Pak to bude slabší.

A kousek dál schody na pár poletů (pět schodů plus květináč pod nimi). Plus pár obrubníků a sem tam nějaký betonový zátaras. Celkově to tam není špatné – nic na dlouho ježdění, ale nasázet tam pár triků při streetu a jet dál je tak akorát.

Pak přes most Barikádníků a podle Vltavy po již poměrně profláklé cyklostezce do Tróji. Přes most do Stromovky, kolečko po hlavní cestě a pak na tramvaj na Strossmayerovo náměstí.

Ale ještě se mi nechtělo domů.

Cestu jsem si prodloužil přes Štvanici, Příkopy, Staromák, Pařížskou, vyšlapat schody na Letnou a tam už jen pár drobností ve svitu měsíce.