TiK

Noční Prahou.
Pravda, chvíli jsem naháněl Jerryho, zda někam nevyrazíme. Ale nakonec zvítězil batoh s bruslemi na zádech a po kině v jedenáct večer vyrazil ven. Tramvaji/autobusem na Budějovickou. A z ní už po vlastní ose po klasické trase Budějovická – Vyšehrad – Muzeum – Pařížská- Letná.
Klidnou jízdou asi za tři čtvrtě hodiny.
Jako zákeřnosti byly výkopy na Pankráci – místy je volba silnice v protisměru nebo chodník plný bláta.
Takže silnice. I když je možné, že tu tu zase vyvolá nějakou reakci. Ale doufám, že už je od nich pokoj.
Dalším chytákem byla za Nuselským mostem v ostré levé louže přes celou cestu. Ale naštěstí se v ní odrážely reklamy a tak jsem o ní věděl naštěstí včas.
Pak už jen chytit v Legerově včas zelenou a už se svištělo dolů na I. P. Pavlova. Slalom přes koleje a kolem Muzea dolů po Václavském náměstí.
Aut bylo mnoho, takže jsem se uklidil na chodník, kde ovšem zábavy bylo výrazně více. Pro mě určitě. Ztráty na životech či na látce od kalhot jsou nulové, takže úspěch.
Pak přes Staroměstské náměstí do Pařížské. Cestou jsem si připomněl hrůzy Salomon nights. Kostky a kolem kovové hrazení – zřejmě součást Mattoni běhu, či co se to tam dělo. Ale jako kompenzaci jsem měl vyklizenou Pařížskou – kompletně sundané příčné prahy a žádné zaparkované auta.
Moc fajn.
Pak už se jen vyškrábat na Letnou.
Tam byla velmi zvláštní atmosféra. Mraky tvořily tmavý kru, nad i pod nimi byly pruhy světlejšího nebe a celé to bylo odrazem světla zbarvené do tmavočervena. Prostě takový záběr na Mordor z Pána prstenů.
Pak už půlnoční atmosféru narušovali jen divní pánové, po dvou či třech najednou se vynořující z křovisek kolem cesty.
Takže jsem přidal do kroku a za chvíli jsem si mohl odškrtnout další povedený noční street.