TiK

První letošní bruslení na ledu
Zatímco Lenka doma pracovala na vánočních dárcích (zní to lépe, než jednotné číslo), já se snažil nepřekážet doma (zní to lépe, než že jsem ji v tom nechal a zmizel ven)
S Radkem jsme měli sraz a šli jsme bruslit na led. A protože oba zvládáme kolečkové brusle, jsou nám pracně vypěstované návyky a podvědomé reakce z koleček na ledě úplně k ničemu.
Bruslit, zatočit, zastavit. Je to skoro stejné, ale ten drobný rozdíl je místy nepřekonatelný.
Učili jsme se zastavit. A protože nám nešlo klasické zastavení, zkoušeli jsme kde co. Každou pitomost, co nás napadla.
Radkovi se ale po chvíli začalo dařit – jen já byl marný.
Vedlejším důsledkem našich skopičin bylo, že jsme byli považováni za odborníky: vždyť nikdo nepředváděl tak exotické způsoby, že ?
Pak jsme se docela dlouho bavili hrou na babu – Radkova Nelča se ukázala jako poměrně zákeřné a slušně bruslící stvoření, takže to byla sranda.
A kde jsem to byli ? kluziště Na Františku. Malé, ale útulné. Lidí tak akorát, spíše děti. Sice moje fantazie, že je to zadarmo, byla mylná, ale pade na den není kritická částka. Svařák na prodej v areálu a na předvánoční centrum Prahy je to vysoký nadprůměr včetně izolačních kelímků.
Zpět jsem se na kole vrace ještě kolem Holešovic a Stromovkou.
Zatímco Holešovice nejsou zmrzlé ani náhodou, Říčka ve Stromovce je sjízdná – několik bruslařů se na ní prohánělo. Ale podle stop bylo vidět, že dnes první, maximálně druhý den. Krásný hladký led, nepoznamenaný bruslemi. Ale už se stmívalo a já neměl ani sílu, ani chuť přezouvat se z kola do bruslí (a pak zpět), takže jsem jen projel kolem a domů.
Kdo přehlédl oznámení tady a nešel, jeho smůla. Ale určitě se to bude opakovat – příští středa/čtvrtek bude tak akorát.
Jo. A pěkně jsem zlenivěl. Bolí mě takových svalů…