TiK

Jen tak na bruslích po Praze
Ano. Budu se opakovat jako každé jaro a psát o tom, jak je fajn konečně vyjet na brusle, hřát se na sluníčku a vůbec nemuset spěchat abych nezmrzl jako přes celou zimu.
A jak se tak projíždím Prahou, zjišťuji, že zatímco jsem býval na bruslích její součástí, teď si připadám jako cizinec. Město a cesty, které bývaly důvěrně známé a projeté desítkami bruslí mizí nebo se pokrývají dlažbou. Na zídkách a zábradlích kde jsem dříve zanechal spoustu umělé hmoty z bruslí, vosku a kůže teď hlídkuje soukromá ochranka, které bruslaře nekompromisně vykazuje pryč.
Město mění svou tvář.
Vidím svůj pokřivený obraz v odrazech moderních mramorových a skleněných bank. Svůj osamocený obraz. Protože na ulici o kolegu bruslaře nezavadím.
Stačí ale zajít na více či méně vyhrazené místo, kde je bruslařů plno. Bruslařů ? Doma zabalit brusle, dojít na stezku, odkroužit si pár koleček, sbalit a domů ? O tom je teď bruslení ?
Asi ano. Ale stále doufám, že jsem součástí, jedním z bruslařů. I přesto, že mi ti mladší zdatně vykají.

A to jsem původně chtěl jen napsat pár řádek o tom, kde jsem se byl projet. Takže stručně.
Čtvrtek:

• Petřiny, Ladronka (jedna velké souvislá fronta. Změna směru či rychlosti nemožná), Strahov, Dlabačov, Letná.

Pátek

• Stromovka, Florenc, metrem, Budějovická, Vyšehrad, I. P. Pavlova, Muzeum, Hlavní nádraží, Těšnov, Letná.

Obojí velmi relaxačním tempem, obojí velmi příjemné. Ale to nic nemění na prvních odstavcích.