TiK

Závody PIM ve Stromovce
Už před startem tu proběhlo několik článků o plánované trase. A moc pozitivní nebyly.
Zúčastnil jsem se tedy jen jako divák a příležitostný drzý fotograf.
Protože závod nebyl příliš dlouhý (čti byl krátký) nešlo fotit po celém okruhu. Motal jsem se tedy jen v prostoru startu/cíle před Výstavištěm. Tam byl postaven startovací oblouk a přenosnými zábranami vymezen koridor pro bruslaře. Příjezd do cíle nakonec vedl přímo kolem Sportovní haly – jen pro doplnění a rozptýlení pochyb, kudy že se to pojede.

      

Před startem jsem potkal ještě několik známých tváří: Honzu s foťákem a na bruslích (pořád nechápu, jak si tam může s velkým foťákem jezdit na bruslích – já volím buď jedno nebo druhé), v davu vyčuhoval Tóča se sebevědomím prohlašováním, jak všem rychlobruslařům natrhne elastické trenky a pár dalších.
O drobnou komickou vložku se postaralo pár rychlobruslařů, kteří trénovali rozjezd a sprint. Tyhle dvě činnosti byly v pořádku. Komická vložka nastávala ve chvíli, kdy bylo potřeba zastavit a otočit se. Ale rovně dopředu jim to jelo fakt moc hezky.
Pro mě vcelku překvapivě start byl v tolik hodin, na kolik byl naplánován. První se jel soutěžní závod na 6,5 km (dva okruhy), druhý nesoutěžní jeden okruh.
Odpočítávání, start a do první zatáčky s dírou uprostřed se řítí první bruslaři. Dále had těch pomalejších. Protože mí většina za své peníze dobrovolně sponzorské triko (ano, platí se za možnost nosit reklamu), převládá bílá barva. Na focení vcelku stereotypní. Jeden závodník nemá brusle a jde po čtyřech . Či jedny kuriozní brusle. Viděl jsem je v Gigasportu a je to fakt něco
Právě díky rychlosti, kterou se jelo nebyla šance nafotit z okruhu a závodu více. Stačilo ale chvíli počkat a první rychlobruslaři vyrazili do druhého okruhu. A o chvíli později do cíle.

      

Tam to trochu zaskřípalo, protože organizační myšlenku „ti co mají odjeto zahnou doprava a zastaví , ostatní pokračují rovně“ pochopil málokdo. První dojížděl v chumlu o kolo dojetých, z nichž se jeden rozplácl o koberec časomíry a tím značně zkomplikoval natažení cílové pásky pro toho správného člověka. Ale co.
Mimochodem – Tóča dojel kdesi v polovině. Pro patřičnou výmluvu proč to nevyhrál(TM) se obracejte přímo na něj.
Zatímco zvolna dojížděli další a další, začala hrát sympatická kapela, jejíchž Dangerous od Roxette bylo (pro nás pamětníky) velmi příjemnou kytarovou záležitostí. Krom jiného.
Celková účast podle komentátora byla 700 lidí, moje vlastní oči mi odhadly asi třetinu z tohoto počtu.
Následně se vyhlašovaly výsledky. Kdo pozná z fotky, má plus, kdo ne, zkuste stránky pim.cz. Já je tam nenašel. Resp. Dostal jsem se na stránku, kde to po mě chtělo „Registrati“, což si můžou strčit tam, kam slunce nesvítí. (Původně jsem chtěl napsat „kam ani rychlobruslaři nejezdí“, ale to by byl opět bezdůvodný a nevyprovokovaný útok). A ano, byl jsem líný si to poznamenat na místě, že si to později najdu na webu.
Takže se vyhlásilo, já si slíbil s jedním fotografem přesdržku (neomaleně do mě strčil a vlezl mi před objektiv a já mu to obratem vrátil).
Více méně plynule navázal start nesoutěžní jízdy.
Ta ale měla obrovskou konkurenci – příchod sambového průvodu. A protože fotit krásné, polonahé a tančící ženy je výrazně zábavnější, než fotit spocené bruslaře (i kdyby měli nohy oholené, je to prostě něco jiného) a tak jsem se věnoval průvodu.
Abych se tedy věnoval bruslařskému tématu a neodbíhal k těm krásným polonahým ženám, které tu na bruslařských stránkách stejně nikoho nezajímají, tak zpět k bláznům, kteří se za stopade projedou po Stromovce.
Ano, nesoutěžní závod se konal. Neviděl jsem z něj nic. Neslyšel jsem z něj nic (kdo stál vedle sambové kapely, skládající se převážně z bubnů, pochopí.) Ale určitě byl fajn :)