TiK

Proháním brusle

Víkend v půjčovně měl i několik pozitiv. Tedy – dívat se na známé, jak si si užívají slunce a bruslení mezi ně nepatřilo. Stejně jako dělat šaška cizím lidem, kteří se dožadovali bruslí s „ABEC 7 minimálně“ či zažíval pocity trapnosti a studu při půjčování místních chráničů (lépe by se hodilo označení „placebo efekt“ jen s tím rozdílem, že placebo se vám při prvním pádu nesveze s kolena a nepřivodí zranění).

Ale páteční večer stál za to. V osm jsem zavřel a hurá na Letnou. Teplo tak akorát, soumrak a už to fičelo. Dvě hodiny jsem tam točil trik za trikem, ojel jsem snad všechny hrany, které tam byly a co hlavně- dostavila se ta úchvatná euforie z bruslení. To opojení bruslením samotným. Nic dalšího – jen brusle, jízda, čistě vracené triky a já. To, o čem tu nedávno Radkio skuhral, že letos postrádá.

Tenhle pocit, o který jsem se strachoval, že by už nemusel přijít, je zpět. (No jistě, je mi asi sto let, měl bych řešit milión dospělejších problémů a já mám vánoce z toho, že jsem si zabruslil. Ano, i tak se to dá interpretovat).

Ale nejen Letnou živ je člověk. První letošní výprava přes Stromovku kolem Vltavy do Tróji a oklikou zpět.

No, jak jsem loni na podzim měl fyzičku, tak to bylo loni. Přes Stromovku jsem to napáli rychlostí, na jakou jsem byl loni zvyklý a sakra rychle to už dál nešlo. Přešel jsem tedy do módu „zkušeně zevlujeme a maskujeme to rozhlížením po krajině“ a hned bylo lépe.
Všiml jsem si obrovského nárůstu bruslařů – zda je vytáhly první teplé jarní dny nebo je to opravdu masový růst si zatím netroufnu odhadnout.

A dnes v podvečer jsem se na brusle dostal zase.

Hodně mě štve rozkopaná Letná, protože ať jedu z které chci strany, vede to přes bahno, prach a kamínky. A ano – ložiska mám nová.

Vlastně už ne tak úplně – jezdím si tak po Letné a najednou z modrého nebe začalo pršet. Chvíli jsem počkal pod stromem a když to na sucho nevypadalo, cachtal jsem se směrem k domovu. Vzdušnou čarou z Letné tak kilometr a půl. Na téhle vzdálenosti byly dva pruhy deště a dva pruhy naprostého sucha (klika – to nejhorší staveniště bylo suché, takže do ložisek jen prach a ne bláto). Zato pyl z jehličnanů smíchaný s vodou a to celé na hladkém mramoru je smrtonosná kombinace.

Kromě slalomářů se teď na Letné objevuje i pár skoroagresivkářů – dvě slečny a dva kucí. Všichni se tam snaží a docela to vypadá k světu (jejich styl a ježdění – co jiného ?).
Mě tak občas připomenou můj věk (po pár „ahoj“ při představování „a budeme si tykat ?“), ale na druhou stranu si dneska chtěli zahrát jednu oblíbenou hru – jeden předvede trik, další zopakují. Kdo nedá, má písmenko. Kdo složí první nápis, prohrál. Ta lepší verze nápisu je fotr, horší začíná na zm… :)

Vymluvil jsem se na opravu bruslí – bylo mi jich líto, protože se sice snaží, ale pokud bych začínal, tak po čtyřech jednoduchých tricích (soul, pornstar, AO Xgrind a třeba ještě unity) by bylo hotovo. A stále platí, že i jednoduché triky zajeté stylově a v rychlosti vypadají dost dobře na to, aby si okolí myslelo, že bruslím lépe, než to ve skutečnosti je.

Co na tom, že po uplynutí těch dvou hodin jsem domů málem nedošel a málem padl do letenského křoví vyčerpáním.