V dešti
Po dlouhém hledání a krátkém pojezdu ve skateparku mě čekala ještě cesta domů. Celé to bylo zpestřené totálním staveništěm a loukou na cestě z parku. Ono se řekne dostat se přes dálnici, ale jak, když je podjezd daleko a v neschůdném terénu. Tohle scházet na bruslích je lahůdka.
Plus malý komický výstup na téma “Používejte rozum”:
Meteorologové slibovali děs a hrůzu, ale nakonec mě lehký deštík dostihl na Nuselském mostě. Málo na promoknutí, dost na mokro a klouzavý asfalt. O přechodech nemluvě.
Nedá mi to, abych tu nezopakoval fotku: rail prorostlý křovím se hned tak nevidí.
Velmi výrazně jsem zvolnil a pokračoval domů. Vynechal jsem sjezd Václavského náměstí a uhnul přes Ječnou a Karlovo náměstí. Nakonec se jelo docela dobře – nikam jsem se nehnal a velmi, velmi pohodovým tempem jsem dojel pod Letnou.
Nejmokřejší byly schody – šlapal jsem je nahoru a bylo jako po mýdle. A to není vcelku žádná metafora.
Na Letné samotné bylo sucho. Ech. Už se mi ani nechtělo na žádnou zídku a tak už to bylo nejkratší cestou domů (což znamená Letenskou pláň tam a zpět).