TiK

Fitness kategorie má také další účastníky. Pro koho vlastně tahle kategorie je? U dětí především pro ty, které s bruslením začínají v jakémkoli věku. I ve fitness kategorii může dítě na nízkých bruslích. Jde o to, aby rodiče nebo trenéři sami určili, jaká kategorie – speed nebo fitness – je pro dané dítě optimální.

Tohle je esence toho, proč nemám rád rychlobruslaře. Rychlobruslení.

Cpou se všude.

Chápu fitness jako kategorii, kam mohou zavítat úplné trosky – špatné brusle, mizerná technika, fyzička na nule. A budou soutěžit s podobnými. Ochutnají atmosféru závodů. Třeba si vlezou na bednu. A hlavně – je dost možné, že je to nadchne. Přijdou příště. Koupí si lepší brusle. Začnou jezdit. A přejdou do vyšší kategorie.

Nahoře zmíněný postup je ale jiný – mezi zmíněná individua se prostě nacpou lidé, kteří mají vybavení. Trénují. Trenér tak rozhodl. A jistě – velmi pravděpodobně vyhrají. Což ostatní nebudou kvitovat s vděkem – přece proč by měli závodit, když jim tak kdykoliv může přijít trénovaný machr a strčit je do kapsy ? Startovat s tím, že si na bednu nevlezu je na nic.

S tímhle problémem se bojuje dlouho – na Life in Line i na dalších závodech. Osobně jsem se s tím potkal při bruslení na dálnici – původně inzerovaný závod pro širokou veřejnost se kvůli účasti bruslařské špičky dal pro širokou veřejnost počítat tak od čtyřicátého místa.

Nechápejte mě špatně – nemám nic proti závodům. Ale představte si, že na závody škodovek pustí třeba lamborgini. Kdo to asi vyhraje ?

Řešení ?

Není. Proti argumentům na různá dělané co je a co není už “skoropro” (velikost, počet kol, organizace v oddílu) se nikdy a nikdo neshodl. Stejně jako tyto diskuze pravidelně rozviřují kalné stojaté vody českého inline rybníčku bez šance na projasnění vody.