Chystáme se na CIIO
stále ještě.
Sraz byl v pět odpoledne a ochranka, ač vypadá stále stejně nevkusně, výrazně přitvrdila. Sice trochu nesmyslně a nelogicky, ale přitvrdila. Už vidím zítra ty boje, jak se budou závodníci snažit dostat dovnitř.
V hale byla zima. Dost zima. Topeni…možná bude. Nevím. Nakonec jsme rozsvítili a začali stavět. Nanosily se zábrany, natáhla páska – a umyla se podlaha.
Ještě před tím jsem prošel škvíry a vytahal horu zapadlých šroubků z výstav.
Protože loni to rychlobruslařům, chudáčkům, klouzalo, letos se to pro ně drhne. Ona kluzkost byla i argumentem pro odmítnutí účasti. Vždycky si říkám, jak moc jsou odtrženi od reality. S tímhle přístupem bych prostě na ulici nemohl. A navíc – všichni budou mít podmínky stejné, nejde tady o nějakou časovku o setiny vteřiny.
Stejně jako za všechny tři ročníky upadli snad jen dva lidé – a to ještě ve fitnesu.
Natáhli jsme vlajky, udělali zeď nářků výsledků… a dál se pokračovalo v drhnutí podlahy.
Tam někde mě to přestalo bavit a vyrazil jsem pryč.
Zítra, po osmé ráno, startujeme naostro.