TiK

jezdím hodně, ale tady to nějak zanedbávám. Hodně jsem si oblíbil www.sports-tracker.com – ve spolupráci s N97 úžasný nástroj. Kde, kdy, jak rychle… a ještě mi to místopisně zařadí fotky. Plus přidá, co jsem kde poslouchal.

Což je jako forma deníčku geniální – ale nenutí mě to psát sem. Stačí kliknout na Upload a je hotovo. Na něco dobře, na něco špatně. Tady bych se rozepsal, na trackeru vyjížďky nesdílím ani s přáteli.

Nebo spíše není čas. Myšlenky si rovnám už během jízdy, často mám v hlavě už kus napsaný – a přijdu k počítači, zkontroluji poštu a nic.

Ale zkusím to přemoct. A začínáme právě teď:

Dvě vyjížďky

První nedobrovolná – na Budějovické někdo skočil pod vlak, čehož důsledkem trasa C stála. A já byl na Muzeu. Sakra.

Vylezl jsem na Merkurii (teď mě překvapilo, že tu už mám článek) a přehodil se do bruslařského – přece jen stačí, když trhám jedny kalhoty.  A hurá, přes Mírák a Vyšehrad směr Pankrác. Cestou jsem se bavil sledováním davů lidí, kteří cestovali pěšky podle trasy metra. Kopec nic moc – ale kdybych věděl…

Druhá dobrovolná

Všude dobře tak co doma, že ? Z Pankráce Jeremenkovu dolů – moc to nejelo. Protivítr a ojetá kola…technika naměřila necelých 35km/h. Ano, moc pomalé.

Na nábřeží jsem odbočil směr Zbraslav. Ano, cyklostezka, na které bruslí 4/5 Prahy. Dnes ale nával moc nebyl a jelo se poměrně dobře. Až na silný vítr, který se točil tam a zpět – chvíli s větrem v zádech plnou rychlostí, o pár metrů dále protivítr a i vší silou jsem se rval kupředu rychlostí chůze…

Se zájmem (a rukama v kapsách) jsem sledoval kolegy bruslaře. Od fitness až po wannabe závodníky. Speciálně jeden – na rovině to rval plnou rychlostí (i když rukou kmital zcela mimo rytmus) a ujížděl mi, v jakékoliv technické pasáže (zatáčka, kopec, jiná zatáčka) jsem ho dojel – on tam snad zastavil, aby si to mohl prohlédnout a pak pomalu opatrně zdolal…Nic konkrétního, ale jet za ním (resp. ho pořád dojíždět) mě strašlivě iritovalo…

Zprava byl krásný pohled na západ slunce – zlatavé světlo dodávalo stezce i jízdě poklidnou, skoro až letní, atmosféru.

Jinak se jelo v pohodě, občerstvení také bylo. Zpět se jelo o něco lépe – tedy pod Barandovký most. Vítr se stočil a jel jsem s ním o závod. Hlavně v aleji pře skateparkem mi to hodilo pěkný průměr pětadvacet za hodinu.

Tam jsme se potkali s Havranem –. kdysi kolegou na Morávce. Dlouho jsem ho neviděl, pravděpodobně ho dlouho neuvidím.

Už za tmy jsem dojel pod Vyšehrad a tam nastalo peklo. Prudký vítr proti mě, mizerný povrch, dost aut na silnici. Rychlost žádná celá nula nic a jen dřina. Dojel jsem až na Národní a fakt mě to nebavilo.

Z národní jsem se posunul tramvají (opět) na I. P. Pavlova a přes Nuselák  – a pak zase kopec, vítr, hnus. Na Pankrác jsem dojel slušně vysílený ( povzbuzený dvěma energy drinky). Nohy se mi třásly, když jsem lezl do vany…což byla relaxační tečka za dněšními 35 kilometry jízdy průměrem lehce přes 15 km/h.

P. S. Milý deníčku – budu se ti věnovat více.