Znovu na kolečkách
po pár dnech předstírání (ehm) nemoci jsem se vykopal ven, na street.
Napřed jsem se poflakoval po Letné a snažil se přesvědčit k tomu, co tělo zapomnělo už před roky. Ne, tak tragické to nebylo. Takže nějaké schody, 360ky, hraní si při náskocích na hranu. Nedařila se mi pirueta z provazu (přední zadní kolo, otočit se dopředu, jet, dozadu a odjet není problém – ale místo dvou oddělených otočení tam uprostřed roztočit piruetu se moc nedaří. Tedy – roztočit ano, ustát ne.
Ale nic vážného, bavil jsem se dobře. Na Letné, resp. na Stalinovi ani noha. Byla zima a na Štvanici sk8 závody. A moc mi to tak vyhovovalo.
Pak mě napadlo dát si malý street. Tramvají na Vypich a přes Ladronku pryč. Když se tak dívám na GPSku, tak je v poslední době tragicky nepřesná – údaje jsou velmi orientační.
No, tak tam, co je ta oranžová čára jsem určitě nejel. Na druhou stranu – na telefon v kapse to až tak špatné není.
Ale sranda nastala o kousek dál – mokré listí, kamínek, moje nešikovnost – co já vám. Prostě mi v zatáčce ulítly obě brusle a už jsem ležel. Nezašité kalhoty dostaly další zásah – roztržené už jsou na koleno od levého švu k pravému. O vrstvu níže (moje kůže) to bylo o něco horší a fotky před omytím vypadají jak amputace.
Spíš mě to ale nakoplo – nahodil jsem rychlejší hudbu a bez problému dojel domů. Kromě stavebních prací Prahy 6.