TiK

než je ve článku na Skaterocku – jednak jsem tohle kastování na Stalinovi nikdy nezažil  a jednak, když nějakému skeťákovi ujel skejt za červenou čáru, co měli namalovaní hokejisti na quad bruslích, tak se přišel málem omluvit.

Prorazit na Stalina v tý době byl docela problém, co?
Adam: Dovolit si tam skejtovat bylo úplně o něčem jiným než dneska. Vepředu byli ti nejlepší jako Pryskna nebo Argentina a vzadu zevlové. Tam jsi musel natrénovat na to, abys tam mohl jezdit. Na trojku se stály fronty!
Míla: Na jinejch spotech lidi jezdili, jenom protože se na Stalina báli. Stalin byl mezi komunitou hrozně probíranej, lidi to obdivovali. Dnes všichni dělaj pohodu, ale to dřív nebylo. Bylo to přesně naopak! Všichni nebyli se všema kámoši. Když jsi chtěl někam patřit, tak to bylo hodně těžký. Musel ses kurva snažit. My tam začali jezdit a po chvíli jsme měli už na svý straně nějaký lidi. Pak jsi jen přijel na jinej spot a slyšel ostatní: „Hele, tenhle kluk, co přijel, ten je ze Stalina!“ Když ses stal členem stalinský party, stal ses takovou ikonkou pro, v uvozovkách, nýmandy.
Adam: A jak ses postupně zlepšoval, tak jsi začal pronikat do ty starší party a posouvat se na lavičku k těm nejlepším.

Ale to už je dávno. Tak rok 98/99. Hm. Což pro mě bylo  už deset let sk8/brusle.