V parku
Podzimní bruslení s Preissnitz v uších bylo depresívní až moc. Změna na The Doors moc zlepšení nepřinesla. Via Twitter
Velmi příjemné podzimní poježdění. Jak už naznačil tweet, bylo to ježdění spíše na pohodu a lehkou podzimní nostalgii.
Letna. Brusle. Bolest. Extáze. Dneska je mi tu moc dobře.
Jak popsat ten neurčitý pocit z bruslení, kdy se všechno daří, ale i ta radost je taková lehce zakalená. A celé je to moc příjemné. Takhle jsem to spontánně popsal do mailu. Což se mi obratem vrátilo
Ale to málokdo pochopí. A teď k psaní zápisku jsem si opět Priessnitz pustil. Skoro tu u počítače cítím tlející listí a cáry mlhy. Opar nad Prahou.
V téhle náladě je zbytečné popisovat co se podařilo a nepodařilo. Prázdný technický popis je k ničemu, když to bylo náladové ježdění. Dokonce lepší den, než většina mého oblíbeného léta. Podzim… asi zahodím deprese a letos si ho užiju. Na bruslích.
PS. Technická: Většinu času jsem nechal na pilování 360ky. V poslední době jsem dopadal na pravou nohu lehce zvrtnutou – což bolelo a zároveň ukazovala na nějakou chybu v provedení. Stačilo se trochu soustředit a hned je to lepší.