Rozčarovaný-[import z mamil.cz]
Dnes jsem měl v plánu osobák na kilometr. A když se něco plánuje, tak něco nevyjde, žejo.
Mám vybraný krásný úsek, lehoučce z kopce, radost pohledět. Ale když už jsem byl na začátku, hlava i nohy říkaly, že to bude špatné.
Zkusil jsem to rozběhnout, nikoliv na maximum – a bum: pár stovek metrů a konec. Výrazně jsem zvolnil a přešel do indiánského běhu – chvíli rychle, chvíli pomaleji. Na hodinkách jsem si kontrolovat tempo a vůbec to vypadalo tragicky.
Výsledek ?
Za osobákem na kilometr jsem zaostal o šest vteřin. Co ? S tím zpomalovaním a tak ? Sakra, jak jsem to vlastně běžel ? Nechápu.
A jako bonus z toho vypadl osobák na jednu míli -což jsem neplánoval a tak nějak ani nevím, jak jsem k tomu přišel.
Ve výsledku tedy bude chcít zaměřit tréning nejen na vzdálenost, ale i na rychlost. Intervaly, zrychlování… Nebo to, co běhám teď, zrychlit. Ono o půl minuty na kilometr bude na delší vzdálenosti slušná výzva.