TiK

Vltavský maraton
Odkazy:

• Fotogalerie
• Stránky Prahy 4
• Startovní listina

Již podruhé se uskutečnil Vltavský maraton neboli závod na kolečkových bruslích v maximální délce 42,1 km.
Nedělní ráno ale nemělo pro bruslaře příliš pochopení a tak je Braníku vítalo zamračeným nebem, z něhož hodinu před startem začalo velmi nepěkně pršet.
Organizátoři napřed posunuli start, ale nakonec nejmladší kategorie jely svůj zkrácený závod (1-4 kola po 2km) za deště. Rychlostní výkony to příliš neovlivnilo. Jediný zástupce pětikolečkářů si to fičel velmi zdatně, pro některé bylo vítězství dojet jedno kolo.
Po více či méně efektním příjezdu všech závodníku do cíle následovalo vyhlášení vítězů. Ceny dodal Russel Athletic a městská část Prahy 4. Koloběžky, skateboardy, doplňky na kolo.
Celou první část deštivého závodu by bylo možné shrnout slovy jedné závodnice po dojezdu do cíle:“Teď si mě vyždímej“.
Mezitím se počasí uklidnilo a po dvou lehkých posunutích startu druhé kategorie byla trať místy i suchá.
Na startu se sešlo pár rychlobruslařů (trikoty, pětikola), zbytek tvořilo několik desítek bruslařů v různé výstroji. Od fitness k rampovým chráničům a bruslím.
Sponzorská vsuvka: na startu byl samozřejmě Pařík, na jehož serveru pipni.cz to tu celé jede.
Hned po startu samozřejmě pětikolaři nabrali rychlost a zmizeli z dohledu, zatímco se poslední řady ještě zvolna dávaly do pohybu.
Okruh vedl od tramvajové stanice kolem skateparku, pak odbočoval na cyklostezku a mezi golfovými hřišti se vracel zpět k tramvaji. Převýšení mírné, povrch ucházející, asistující městská policie usměrňovala dopravu a závod běžel.
Zvlášť bych zmínil chodce, kteří nijak zvlášť na vědomí závod nebrali a vcelku se volným tempem posunovali po okruhu a nejlépe zastavovali na výjezdu ze zatáček, aby to pro závodníky nebyla taková nuda.
S přibývajícím časem se závodníci vcelku pravidelně rozvrstvili po okruhu s vy jímkou pětikolařů. Ti kroužili svým (pro ostatní) pekelným tempem a pravidelně předjížděli celý peloton.
Na startu/v cíli organizátoři dohlíželi na techniku (čipy měřící čas) a odškrtávali padlé.
Slunce se sice neobjevilo, ale dešťové přeháňky byly velmi decentní a trasa zůstala sjízdná.
Protože vyhlašování výsledků bylo až po dojetí posledního závodníka, ke konci závodu se spíš čekalo, až posledních pár jedinců dokrouží svá kola stylem „pomalu ale jistě“. Když už nic jiného, počítá se vítězství sám nad sebou – ujet 42 km také není až taková legrace.
Pak už jen vyhlášení jednotlivých kategorií (zatím se mi na www nepodařilo najít výsledky) a domů.
A počasí jako by čekalo na závěr. Déšť už byl definitivní tečkou za vydařenou akcí.