TiK

Mystic skates 2004 a další.
Nedělní plán co dělat padl na návštěvu skejtových závodů mystic skates world serie. Respektive tohle rozhodnutí ovlivnil Bubo, který mne vytáhl se záminkou focení.
Už příchod na Štvanici napovídal, jaké to bude. Nepřehledný dav, informační značení bídné a stoupající nervozita. Bubo jako šťastný majitel vstupenky z předprodeje mne opustil a já se snažil prorvat k pokladnám. Ačkoliv se všude psalo, že areál se otvírá pro diváctvo od 12 hodin, když jsem se krátce po dvanácté dostal s davem skrz vchod, byla většina míst na tribunách obsazena.
Nicméně místo jsme našli a hned začali fotit. Abychom zjistili, že druhé patro tribuny má část areálu schovanou za úžasně umístěnými reklamami. I když jsme na tom byli lépe než někteří pod námi, co za čtyři sta peněz vstupného mohli stát na špičkách a koukat na pár centimetrů před sebou…
Další věc, která neusnadňovala focení byla střecha. V dešti by byla báječná, takhle stínila, takže kombinace času/clony bez blesku byla vcelku smrtonosná. Stejně jako možnosti kompozice a výběru místa. Člověk musel závidět akreditovaným fotografů a přemýšlet nad tím, že to pří stí rok zkusí také…
Dnes v neděli probíhalo „jen“ semifinále a finále streetu a finále U-rampy. Jak jsem tak poslouchal komentátora (většinou mluvil anglicky, přebasované reproduktory mi identifikaci neusnadnily), jeli prakticky jen cizinci.
A diktovalo jim to dobře. Někteří dokázali publikum řádně nažhavit a během některých jízd byla atmosféra úžasná.
Naopak děsivý byl dav „imidžových děcek“. Nemám jiné označení pro děti kolem 15 let, s cigaretou, pivem, ve skejťáckém a děsně free. Stejně jako skejťácké holky. Umejt, vkusně namalovat a zkontrolovat občanku a dalo by se o tom uvažovat jako o ženě… ale modely volně promenující byly děsivé.
Po třech kolech semifinále bylo ohlášeno finále rampy. Bubo mě zkušeně navigoval k rampě (já si naposledy pamatoval starou, zcela očividně mimo provoz) kde jsme zjistili, že hlediště k rampě je cca třetinové a zcela plné. Po chvíli hledání jsem zakotvili na druhé straně rampy pod pódiem, na kterém se snažila nějaká parta muzikantů. Bohužel je skoro nikdo nevnímal.
Místo pod rampou nebylo špatné do chvíle, než jsme chtěli fotit. Bubo na tom byl lépe, já mel uprostřed záběru dva reproduktory, na které se mi foťák neustále snažil zaostřit.
Závodníkům to v rampě lítalo moc pěkně. Speciálně jeden brazilec poletoval způsobem, že jsem uvažoval, zda neaktivuje protiletadlovou obranu.
Bohužel po pár minutách jsme nabyli pocitu, že jsme viděli všechno, co se vidět dá a chtěli jsme se vrátit a sledovat finále streetu.
Bohužel se nám nepodařilo najít prakticky jakékoliv místo, kam se posadit/postavit a alespoň něco vidět.
A protože jsme byli svorně znechuceni davem, horkem a vůbec vším, vzdali jsme to a vydali se domů.
A na závěr ?
Za čtyři sta vstupného nic moc organizace, podcenění počtu návštěvníků.. A to nemluvím o zákonem zakázané propagaci alkoholu na sportovních akcích, prodeji alkoholu mládeži a několika další věcech podobného ražení.
A nebo už nemám věk na tu „pravou pohodu skejťáků“.

Večer jsem si chtěl zlepši náladu bruslemi. Začátek na to nevypadal – prázdná Letná byla vcelku depresivní podívaná. Ale lehká vyjížďka z Letné na Vltavskou, metrem na Budějovickou a zpět přes Pankrác, Muzeum, Staroměstskou zpět na Letnou byla super. Spojeno s ostrým testem nového mp3 přehrávače a sluchátek, kdy mix Iného kafe, INXS, KLF a MC Erika a Barbary se ukázal překvapivě dobrý.
Zpět na Letné jsem zavládl Tóču s partou podobných lidí, ale protože jen tak zevlovali a street se nekonal, vzal jsem to domů.

PS. A protože se s Bubem budeme předhánět, kdo má horší fotky, načnu to já. Galerie