TiK

Salomon night party 2004
aneb byl to průšvih nebo ne ?
Jak už podnadpis napovídá, pocity z nové Night paty Salomonu jsou minimálně rozporuplné.
Co se změnilo oproti loňsku ? Trasa – nejen že v centru začínala, ale i končila. Občerstvení – matonka/pivo a jablko. Atrakce – jen stánek s novými bruslemi a v rámci show (viz dále) možnost zkusit si „extrémní“ sport.
A teď postupně:
Spuštění webových stránek průšvih byl. Jen verze s Macromedia Flash – čili bez patřičného software nula bodů. Možnost okopírovat si údaje – také nula bodů. Možnost registrace online – také nula bodů.
I přes halasné propagování maximálně jeden tisíc účastníků, registrace ve stanu na Ovocném trhu byla cca dvanáct hodin před startem bezproblémová. Tak bezproblémová, jak jen nudící obsluha stánku neochotná k čemukoliv včetně podání informací pro mě nepodstatných, ale jinak důležitých (helma, trasa, nutná alespoň nějaká průprava na bruslích). Alespoň oznámila, že v sobotu v pět na Staroměstském náměstí se začínají vydávat trička.
V sobotu v pět ovšem trička byla jen pro toho, kdo dokázal přesvědčit personál, že už by se mohlo začít.
Vzhledem ke startu až v sedm a prvním programem po šesté nás hudební produkce Radia City vyhnala do přilehlé hospůdky (pivo za 33). Kolem šesté se Martin Hrdinka (ano, takový mladý, oblíbený a bruslaři respektovaný :) bavič uvedl extrémní show mandisagency.
Jednalo se žonglování na několik způsobů, jedno kolku a hakisak. Fakt, že kluci to uměli hodně dobře, ale publikum moc nadšení neprojevilo. Ono ani moc nepomáhala dlažba na Staromáku. Dost lidí mělo co dělat jen aby stáli, ale dlažba byla nad jejich síly.
Po show už se zvolna blížil start. A trasa.
Staroměstské (kostky) – Pařížská (asfalt) – nemocnice Na Františku (kostky) – Štefánikův most (silnice dlažba, chodník asfalt a chodci) – Nábřeží Edvarda Beneše (asfalt) – Čechův most (asfalt) – Dvořákovo nábřeží (kostky + asfalt) – Pařížská (asfalt) – Staroměstské (dlažba) – Železná (dlažba) – Ovocný trh (dlažba) – Celetná (dlažba) – Staroměstské (dlažba).
Takže jak je vidět, trasa dobrá, povrch dost mizerný. Stejně jako organizační zaskřípání, kdy sice silnice s dlažbou byla zavřená, ale na asfaltový chodník lidi „v protisměru“ pouštěli.
Přiznávám, že ze Staroměstského jsem už na ovocný trh nejel – vím, kolik asfaltu tam je a za to mi to nestálo.
Další program po dojezdu bylo maximálně vyfasovat občerstvení (samozřejmě přesně na razítko a nedejbože chtít něco víc. Kamiony s nápisem Mattoni byly očividně připravené až na zítra pro běžce).
Další zábavou byl stánek Salamon s bruslemi – jediné další rozptýlení pak už slibovaly jen mobilní záchody.
Za dost šílené hudby rádia City Hrdinka pořád sliboval další „extrémní show“ – po půl hodině čekání „ že tedy už“ jsme to nevydrželi a vydali se na noční street po Praze – už neorganizovaně a ve značně větší pohodě. Ale to už je jiný příběh.
A závěr ? Ten si udělejte sami.

PS. Letošní trička měla sice nový design, ale dost lidí si stěžovalo na absolutní nesavost potu a kousání.

Noční street začal přesunem malé skupiny (já, Radek, Zdener a Honza) na Národní na metro a dál na Zličín. Sice byly drobné problémy s nástupem do metra, ale po padesátém opakování hlášení:“je zakázáno používat kolečkové brusle“ nezbývalo, než je ignorovat (a sundat brusle. Městská policie byla hned za rohem, ale nezasáhla).
Pak decentní sjezd do Motola, autobus na Vypich, Ladronka (che, ujel jsem jim asi o sto metrů), kolem stadionu dolů k hradu a na Letné rozchod.
Bylo to příjemné (i kdy Radkův tygr nebyl až tak úžasný) a kdo nejel, měl smůlu a plácal se na dlažbě Staromáku.