Pardubice na bruslích 2004 Po sledování úspěchů P…(import z brusle.info/blog)
Pardubice na bruslích 2004
Po sledování úspěchů Pardubických při pořádání jízdy městem na bruslích a závistivém pokukování jsme se konečně dokopali a vyrazili alespoň na poslední letošní jízdu. Resp přes skuhrání několika dalších, že nikde žádné jízdy nejsou, ale jsou líní někam vyrazit. Všichni víme, o kom je řeč, že Ajsi ?
Sraz na nádraží zpestřil jen Zdener, který se svým osobitým stylem na bruslích proplétal davem čekajících u pokladen. Další zpestření bylo už v kupé, kde se dost drze pustil do prodejce Nového Prostoru, který procházel vlakem. Já byl mezi nimi a čekal jsem, z které strany to dostanu první. A poslední byla fascinace technikou, kde Romeo a Zdener různě synchronizovali mobilní techniku podobně blbli.
V pardubického nádraží jsme se bez problémů odnavigovali k Duhové aréně, kde byl sraz. No dobře, až tak bez problémů to nebylo. Napřed mi nevěřili, kam jdu a pak jsem je znejistil tvrzení, že nevím, jak se Duhová aréna jmenuje. Ve městě byl podivuhodně vysoký počet policistů ve městě. (Což nás nutilo dodržovat zelené na přechodech).
K Aréně jsme dojeli asi dvacet minut před začátkem a moc lidí tam nebylo. (Docela mne překvapilo, že na parkovišti, očividně používaném, měli místní postavené branky a hráli fotbálek. Že by nedostatek volných ploch ?). Během pár minut se to ale zlepšilo a celkový počet si netroufnu odhadnout. Domnívám se ale, že výrazně se od minula (odhad pořadatelů osmset lid) nezměnila.
Věkový průměr byl spíše kolem základní školy, nicméně mezinárodní účast (kromě Prahy) zajišťovala parta Holanďanů.
Pražská výprava ale spíš fotila a zevlovala, než aby vytáhla kelímky (které nikdo nepřinesl) nebo něco předvedla.
Byl jsem obviněn z Tóča-stylu, ale myslím že křivě.
Trasu má Michal Zítko (vedoucí kanceláře primátora a jinak nepřehlédnutelná postava oblečená jako hokejový rozhodčí) má dobře vybranou (resp. Tam kde v Pardubicích není dlažba je moc fajnový asfalt) a i když proklamovaně délky 9 kilometrů subjektivně nedosahovala, byla velmi příjemná. K čemuž samozřejmě přispívala i policie a uzavřené ulice pro průjezd.
K oblečení: byla vyhlášena soutěž o nejlepší masku na bruslích. Viděl jsem dva koně, arabského šejka (60$ za barel), vojáka a (zvítězivší) Teletubies. Jo, a samozřejmě nás – převlečené za bruslaře z Prahy.
Mimochodem: oficiální fotograf (??) byl naprostý idiot ve smyslu „já jsem profík a vy nic“, takže v klidu ignoroval, že tam není sám a lezl do záběru tak úžasným způsobem, že se to ani snad slušně nedá říct.
Celý peloton vedl vůz místního rádia (opravdu netuším, které to bylo) a z dvou reprobeden střídavě hrála hudba (žádný Martin Hrdinka a jeho děsy ze Salamonu) a byly vydávány instrukce, kudy a jak dál (dobrý nápad, dost to pomohlo přehlednosti). Netvrdím, že hráli nejnovější věci, ale rozhodně to nebyla hrdinkovsky profláklé tuc-tuc, byť nějaké to techno to bylo.
Po obkroužení pardubického centra se (bohužel příliš brzy) se objevil cíl – výše zmíněné parkoviště.
Pár věcí mi neseděly: malá délka trasy (samozřejmě s ohledem na uzavírky a věk jezdců asi adekvátní) a chybějící další program po dojezdu. Sice se mluvilo ohňostroji, ale ten byl až v osm, což jsou čtyři hodiny – pro nepardubické moc dlouho.
Neboli jsme zaskuhrali, že už je po všem a vyrazili zjistit, jak se dostaneme domů. Příplatek za EuroCity vlak nikdo nechtěl dát a tak se pokračovalo standardním rychlíkem.
Čekání bylo vyplněno PCRomeovým čtením Red Meatu a sledováním místních bezdomovců.
Zde se opět projevila Zdenerova intuice a ve vagónu minul několik prázdných kupé, aby zakotvil v jednom beznadějně plném.
Naštěstí dva utajení zemědělci, kteří pašovali jablka kamsi za Pardubice vystoupili a tak jsme se mohli ze všech sil věnovat slečně, které s námi v kupé zůstala. Občas to neměla jednoduché, ale velmi zpříjemnila cestu zpět. (Pokud vím, telefon nikdo nezískal).
Pak už jen rozchod v Praze a konec.
Za sebe mohu říct, že to bylo výborné „oficiální“ zakončení letošní sezony.
PS: Protože se tomu nevyhnu, musím to popsat. Ke konci jízdy jsem koukal skrze foťák a ne na zem. Byl tam kanál. Mám silniční lišej na obou rukách a to tak že docela dost. Foťák vypadal původně na odpis, ale nakonec to odnesla jen krytka blesku (naštěstí jen starej kompakt).
A téhle vážné věci se ta zvěř smála a dělala si ze mě legraci. :)
