TiK

Noční street
poměrně náhodou a rychle (díky Áje, která i v tomhle šíleném počasí pilně trénovala slalom) jsem se dozvěděl o večerní projížďce. Tradičně ze Strahova.
Ačkoliv doma bylo příjemně vyhřáto, nakonec jsem se navlékl do mnoha vrstev oblečení, oželel kulicha, který se nevejde pod helmu, do kapsy přihodil blikačku z kola a na uši namontoval sluchátka. Většinu času zůstal přehrávač vypnutý, ale to teploučko na uši. Čili poděkování firmě Koss za jedny z nejlevnějších sluchátek na trhu.
Tramvají do Střešovic a již tradiční přesun přes Ladronku ke strahovským kolejím na místo srazu. Měl jsem pořád dost času a cestu jsem si užíval – obloučky, krokové variace na hudbu. Neboli jsem málem přijel pozdě.
Oproti minulé jízdě jsme dnes byli jen čtyři. To mělo výhodu, že až na jednoho splašeného cvoka, který měl očividně moc energie se jelo sice rychle, ale v pohodě.
Jel se klasický okruh: ze Strahova zpět na Ladronku, Veleslavín, Letnou, Stromovku a Štrosmayerovo náměstí k letenskému tunelu.
Od něj Revoluční, Masaryčka, Hlavní nádraží a dolů Václavským náměstím. Obvyklé blbnutí u Národního divadla bylo nahrazeno intelektuálním rozhovorem na téma padělání razítek – překvapivé, kolik lidí s tím má zkušenosti.
Pak už jen k tanku na autobus a zpět na Strahov. A pro mě pokracčování přes Dlabačov na Hradčanskou.
Bylo to příjemné, rychlé (1:20) a délkově akorát (teď odcvakáno v google maps 20km) takže průměrná rychlost kolem 15km/h. To v línějších dnech nemám ani na kole…
A zaslechl jsem něco v tom smyslu, že ve čtvrtek se pojede zase…