TiK

I když se snažím s Radkem potkat, nedaří se to – a proto jsem dnes ve čtyři bloudil setmělou Letnou a dumal, kam dál.
Domů se mi nechtělo, na Letné u laviček skejťáci (??) rozbili všechna světla a slalomu lampa sice svítila, ale neměl jsem kelímky, na šišky jsem neviděl a stejně tam stál kontejner na spadané listí.
Takže do Prahy.
Letenský svah byl s jedním drobným problémem: tři schody. Nahoře jsem zakopl o klacek, dole přistál do mokrého listí. Děcka, takovou čistou „devadesátku“ jste ještě neviděli. A jako třešinku na dortu jsem během pádu zoufale chránil čerstvý strup na koleni – myslím, že těch pár pejskařů, co mě viděli, se tam smíchy válí do doposud.
Sebral jsem se a zbytek pokračoval přes Štvanici (hola, nevyrazíme na led ?) do centra.
Praha byla dnes městem duchů. Na jedné straně státní svátek, na druhé nic-moc počasí. Včetně toho, že jsme si zatím na ten hnus, co bude do jara, nezvykli a nechodíme ven, jen pokud to není nezbytně nutné.
Příkopy, Národní – dohromady snad jen deset lidí. Toho se muselo využít – šup do tramvaje a Vinohradskou dolů. V polovině Václaváku první letošní svařák (děs – z jakési směsi, vařený v rychlovarné konvici, prostě nebrat. (Reklamní vsuvka: v IKEA mají švédské víno Glock na svařák – koření je uvnitř, stačí ohřát a opravdu výborný svařák je doma. Už mám šest lahví – takže do vánoc do snad bude stačit. Jo, a nespleťte si to s podobným, ale nealkoholickým ! (konec reklamní vsuvky).
A pak už jen drobnou oklikou přes Střešovickou vozovnu a Kulaťák domů.
Sice bez slalomu, ale také fajn.