Bolest Mk I
Tak dlouho se na lavičku skáče, až se ucho utrhne.
Ale předtím se ještě něco dělo. Krátká vyjížďka přes Stromovku do Holešovic.
Odbočka: 99% lidí netuší, kde má pravou ruku. Nebo k čemu by se tahle teorie dala použít při pohybu mezi lidmi.
Zavítal jsem zase do nové čtvrti v Holešovicích. Několik standardních zátarasů z batonu na pár skoků a jeden vylepšený: nahoře oblepený lepicí pruhovanou umělohmotnou páskou. Oproti holému betonu to jede nádherně a bez vosku. Výška také tak akorát. Moc dobře se tam jezdilo.
Pak jsem se vrátil na Letnou a tam se to po chvíli stalo. Skejťáci co postavili novou překážku byli v nedohlednu a tak jsem si zablbnul. Až na konec jsem na skokánek skočil obráceně – noha ujela, druhá se chytila za hranu a už jsem ležel. Ránu, kterou obvykle chytají vlasy, se tentokrát nepodařilo vykrýt a tak mam decentní otřes mozku a bouli. Chvíli jsem si poležel, přepočítal ruce a nohy a pak jen požádal H, aby se podíval, jestli někde neztrácím tělesné tekutiny. Nikdy nic neprosakovalo, ale chuť pro jízdu už jsem pro ten den zratil. A strašně to svědí, takže dnes za volantem jsem většinu cesty strávil drbáním hlavy :)