TiK

Nemožná se stalo skutkem
a Praha má první noční jízdu na inline bruslích.
Reklama mě moc nezasáhla a nebýt Zdenera „Hele, co víš o té noční akci“ nevěděl bych o ničem. Nakonec jsme ale od půjčovny vyrazili ve dvou s Petrem v osm. Cestou proběhla diskuze, jestli je to opravdu skrytá kamera a zítra budou ve zprávách zmateně se potulující bruslaři bez cíle.
Ale tato prognóza se nenaplnila a na Palackého náměstí bylo vše přichystáno – startovní oblouk nasměrovaný do kolejiště tramvají, stánky s občerstvením a zatím prázdné pódium. A pozvolna se houfující bruslaře.
K vidění byl Tóča na svítivých kolečkách („Hele, dojdi si pro reklamní balíček a pak mi ho dej – už mám tři“), několik známých tváří z hlubin času počátku inline u nás a redakce Magazinline a Ladronka.cz takřka v kompletních složeních.
A samozřejmě mnoho dalších bruslařů. Brusle převládaly fitness, i když pár rychlobruslařů se také objevilo. A (skoro) všichni v anonymních sponzorských reflexních vestičkách.
Před startem ještě autogramiáda Sáblíkové a jede se.
Do historie tato akce vejda také jako první inline akce, která začala včas.
Takže krátce po deváté se tak tři až čtyři stovky bruslařů vydalo na trasu.
Přes Palackého most to bylo dobré ale za ním, jen co se silnice začala svažovat, jsem měl dojem, že první dva organizátoři, kteří to měli korigovat, mají problémy udržet směr, stabilitu i rychlost. Takže sjezd do ulice Svornosti byl podle slov některých, co jeli v hlavním davu, dost drsnou záležitostí. Hlavně kvůli lidem, kteří přecenili své schopnosti či jeli poprvé obklopeni více bruslaři. Komentáře Ladronka.cz: „Ještě že jsme tenkrát společně ten sraz nedělali“.
Místo jednoho pruhu se zabrala celá silnice a v klidu se pokračovalo na křižovatku se Strakonickou. Vpředu policie, za ní auto s reproduktory (za kterým se letenská zvěř vezla) a dál dav bruslařů. Plus policie na kolech, která operativně řešila, co ještě vyřešit šlo.

  

Zpět k mostu ulicí hořejší, už oficiálně zabranou celou. Nájezd na most jsem si zkrátil po schodech a po focení a točení jsem snadno dohnal čelo jízdy.
Sjezd z Palackého náměstí na Rašínovo nábřeží byl poměrně infarktový – že si každý jede slalom od obrubníku k obrubníku je fajn, když za ním nejede XX lidí rychleji. Takže na tramvajové koleje :)
Vyšehradský tunel byl vcelku náročný – kdo jel po cyklostezkce, bylo mu to úzké, kdo po tramvaji, zakopával o spáry. Skusil jsem obojí a nic moc :)
Příjemné byla jízda směrem k podolské vodárně. Široká silnice, slušný asfalt – fakt jsem si to užíval. I když pro pamětníky Solomon párty nic nového.
Otočka přes koleje (trocha adrenalinu) a zpět. Kousek za otočkou šla k zemi jedna bruslařka. Ruka a i přes helnu hlava. Takže kontaktování policie a vysílačkou přivolání sanitky.
Mimochodem – asi jsem prokletý a přitahuji to. Loni na závodech Eva, letos jednou zaskakuju v půjčovně a přijede kluk se zápěstím na hadry a já volám sanitku a teď tohle.
Dojíždím čelo závodu na křižovatce s Podolskou. A protože v protisměru stále jedou bruslaři, dáváme si s Petrem druhé kolo. Vyhecovaný závod dopadá tak nějak nerozhodně :) a vracíme se zpět k čekající frontě.

  

Dojezd do cíle zpět na Palackého náměstí už probíhá bez větších zajímavostí.
Cestou domů jsem to vzal ještě lehkou projížďkou přes centrum Prahy -a utvrdilo mě to v názoru, že je nejvyšší čas nějaký ten noční street.