TiK

Pirknštejnský ptáček se zvláštním zřetelem na skákací boty.
Pirknštejnský ptáček je každoroční akce plná divadla a všelikých zábav pro lid přihlížející. Není to daleko od Prahy a to odpoledne se tam dá strávit velmi příjemně.
Obvyklá soutěž „Ptakovision“ se koná na chůdách – ale letos přišla změna a nastoupily skákací boty.
A je mi líto, že se o skákacích botách, resp. jejich půjčování musím vyjádřit dost kriticky.
Spíše je to konstatování chyb, které se sešly jedna s druhou a to, že nedošlo k vážnému zranění, je dílem náhody.
Terén

• Náměstí do kopce. Něco málo hrubého asfaltu, něco škváry a nakonec tráva. Pro zpestření místy déšť, takže všechno klouzalo.

Zaškolení

• Velmi, velmi krátké. Bylo vidět i obráceně nasazené chrániče na zápěstí (zvlnění umělé hmoty pod dlaní bylo na hřbetě ruky).

Účastníci

• Tipl bych si, že někteří závodníci na skočkách stáli při závodě poprvé.

Závod

• Co nejvíce ohromit publiku libovolnou kreací na skočkách.

A jako bonus pták na helmu – aby mělo co padat a lézt do výhledu.
Na chůdách tyhle věci nevadí – z nich se dá poměrně rychle seskočit.
Takže to jsou základní ingredience možného průseru.
Kdo na skočkách někdy stál (a předpokládám, že místních je to většina) ví, jak málo stačí. Jak málo stačí škrtnout nohou, špatně došlápnout nebo dát nohy do V a narazit do sebe pružinami vzadu. Že stačí kamínek či nerovnost pro rozhození začátečníka a hlavně – jak může dojít síla během dvou metrů, kdy změknou nohy a není jiná možnost, než se někde opřít.

      

Já tohle vím na vlastní kůži a měl jsem ohromný strach za všechny ostatní.
Kdo neviděl začátečníka bezstarostně se rozběhnout po trávě směrem k zaparkovaným autům, čirou náhodou se vyhnout kašně a s totální neschopností snížit rychlost neví, co je to strach.
Dotyčný naštěstí odbočil na asfalt kde se rozplácl v relativním bezpečí.
Další to nezvládli na rozhraní asfalt/štěrk.
Takže co bylo špatně ?
Špatně vybraný terén, nedostatečné zaškolení a nadměrné sebevědomí účastníků. Sebevědomí se dá korigovat už při zaškolení, ale někteří si tu hubu prostě musí rozbít.
Je mi líto, že se tu skočky prezentovaly v tomto světle – pravda, pro přihlížející diváky jsou pády atraktivní, ale tohle už bylo na hraně. Obzvlášť, když dav postaví právě spadlého a otřeseného běžce zpět a nutí ho pokračovat.
Ano,a já byl u toho. Ale ne od začátku a odmítl jsem se jakkoliv zúčastnit a být spojován se kočkami v takovémhle terénu.
Kromě odřených závodníků by to mělo být varování i poučení pro všechny, kdo se kolem skákacích bot motají.
Tudy ne, přátelé.