TiK

Černý most – Florenc a okolí
Po delším inline půstu jsem vyjel poznávat at nové kraje. Kraje Prahy.
Metrem (schválně kdo bude mít pocit, že mě musí poučit o tom, že do metra se na bruslích nesmí) na černý most a tam jsem začal kroužit.
Volným tempem po sídlišti s tím, že pokud mě někde zaujme lavička, zábradlí či zídka, zastavím se a chvíli zajezdím.
Sídliště jsem si projel ve volném zevlovacím tempu – a nic, naproste nic tam nebylo. Tedy – za zmínku stojí naprostá převaha zámkové dlažby v různých variacích. Pro brusle poněkud nasírací povrch.
První aspoň trochu použitelné místo bylo na konečné tramvaje Černý most. Malá šikmá zídka – pár pseudo wallridů, nějaká ta stoosmdesátka a třistašedesátka. Místo nic moc, ale bylo to první aspoň trochu použitelné, takže jsem neodolal.
Pár zábradlí u metra Hloubětín vypadlo skoro použitelně – kdyby pod nimi na dojezd nebyl tak metr a autobusová zastávka.
O pár metrů dál byla pseudo U-rampa. Prostě zaslepený výjezd z garáže, ke kterému se chodník na obou stranách svažoval a tvořil mini rampu. Bohužel rádius nic moc a kopingy chyběly úplně. Ale na nějaký ten malý polet to stačilo a s vypětím sil se dalo doletět až na spodní hranu o kousek dál stojícího billboardu. Takže grind na hraně s dvou-třícentimetrovou šířkou po metrovém airu. Nic moc, že…
A jedeme dál. Trochu naděje jsem vkládal do stanice Praha Libeň. Naděje se nevyplnily – sedm až deset schodů a metr a půl vysoké zábradlí nebylo něco, k čemu bych se vyhecoval jen tak sám od sebe. Prostě takovej ten přístup „Když jsem byl mladší, tak jsem to dával, teď vím, že bych to dal, ale proč si to mám dokazovat jen tak ?. Kdyby tu aspoň bylo video…“. Můžeme to nazvat stejně tak zmoudřením a/nebo leností…
A jedeme dál.
Další z plánů bylo parkoviště u Sazka Arény (nebo jak se to teď jmenuje). Hm. Půlka parkoviště zamčená za plotem, další vydlážděná. Takže nic.
Za Palmovkou hotel Olympik – pár pěkných mramorů. Vyzkoušeno, líbilo se. Jen je nevýhoda v jejich uložení – zřejmě je pod nimi duté místo a dělá to strašný kravál, který vcelku spolehlivě přiláká místního portýra, který má tendence bruslaře vyhánět.
Dál zadem Karlínem – občas jsou v sídlištním parku malá zábradlíčka (max půl metr výšky, dva až tři metry délky), na kterých by se dalo průběžně něco zajet. Většinou nejsou navoskovaná, takže je lepší zastavit, namazat a pak teprve jezdit.
V parku tam jezdí hlavně skejťáci v malém jezírku – na brusle opravdu malé – pozvolné nájezdy na půl metr vysokou obrubu se dají na skejtu, na bruslích ne.
Pak už jen street Křižíkovou. Tam jsou dobré obrubníky – šikmé nájezdy kolem přechodů se dají využít jako mini funboxy – s tím, že odrazy na všechny skoky se musí zvládnout s bruslemi vedle sebe na šířku obrubníku – tak 30cm. Ale dá se.
Takže co na závěr ?
Na street nevhodné kvůli samé dlažbě, na triky nedostatek čehokoliv. A mimochodem – sídliště kolem Černého mostu mi nepřijdou jen jako nevhodná pro bruslení, ale i jako nevhodná pro život.
Jo – a jestli hledáte fotky, tak jsem je smazal z telefonu dřív, než jsem je přetáhl do počítače :)