TiK

Přišel podzim a končí sezóna 2008.
A co tedy zbývá než se podívat z okna na podzimní plískanici a lehce bilancovat, co pro bruslení tenhle rok přinesl.
Na webu se vlastně nezměnilo nic. Neobjevily se žádné výrazné stránky, na těch současných se toho také nic moc nezměnilo. Někde zkusili rozhovory, které se moc nepovedli, jinde zvládli redesing a já jako obvykle nedopsal nový tik.cz.
Velký posun ale vidím ve vnímání bruslení veřejnosti. Souvisí to s organizovaným křikem, který se prosazuje a požaduje, že se na veřejnost začíná domnívat, že bruslení rovná se rychlobruslení.
Pomalu nastává čas, kdy nikoho nenapadne, že bruslař není jen „rychle odněkud někam“ ale třeba někdo, kdo se umí otáčet mezi kelímky, sjede si kopec anebo vyletí nad rampu. Nebo se jde projet do parku. A nebo ne, když se mu nechce.
A všichni se vzájemně smějí všem. Ty neumíš double push ? Ty nesjedeš schody ? Cože, switch unity neumíš ? Lol, lamo, už na brusle nechoď.
Místo aby brusle spojovaly, rozdělují.
Mimochodem – pro neznalého náhodného přihlížejícího jsou bruslařské závody vcelku houby podívaná. Buď se kolem něj jednou za XX minut prožene vláček bruslařů nebo sleduje různé kroucení nohama mezi kelímky. Možná mohou být zajímavé závody v agressivu – ono i to jednoduché na zábradlí z mnoha schodů vypadá dobře. Ale ve chvíli, kdy se jezdci začnou trumfovat, kdo tam smotá nohy do složitějšího triku to zase vypadá stejně zábavně.
Stejně zábavně jako mistrovství Horní Dolní v chytání ryb nebo mistrovství Zlámané Lhoty v přespolním běhu.
Zřejmě se z bruslení nestane show jako z některých jiných sportů, ale své příznivce si najde. Případně si je vychová náborem do vznikajících oddílů a klubů. Buduje se (masová) členská základna. Z pohledu získaným čtením stránek bruslařských klubů už to není bruslení pro radost. Už je třeba jezdit na závody, mít výsledky a zlepšovat výkonnost.
Nic proti – když je to baví.
Začarovaný kruh. Noví členové proškolení, že je správné bruslit po vyhrazené cestě či okruhu, kdy ruka svírá s krkem úhel maximálně 90,3 stupně a na čas si čase ani neuvědomí, že se na bruslích dá jezdit kdekoliv. Brusle do batohu, na ovál, odtrénovat, brusle do batohu a pěšky domů.
Ale asi je opravdu nutné, aby si (i mé oblíbené) sporty prošly od undergroundu přes menšinový sport k masové záležitosti, od kterých se další generace odvrátí pro jejich přílišnou komerčnost. Koho by přeci bavilo dělat ten samý sport, který dělal jeho prastarý čtyřicetiletý otec, že ?