Strach! Potřebuji víc strachu! Tak ho vytvořte… mu…(import z brusle.info/blog)
Strach! Potřebuji víc strachu! Tak ho vytvořte… muheehEHEH
Jízda na módních inline bruslích nepřináší jen pocity radostné, ale často i bolest. Studie, provedená švýcarskými dětskými chirurgy ukázala, že z celkového počtu 6361 případů nehod dětí ve věku do 16 let se 355 týkalo kolečkových bruslařů nebo skateboardistů. Alarmující je, že v 62 % případů, které se staly na silnicích, bylo zranění způsobeno střetem s automobilem nebo motocyklem.
Sakra, kdo by to řekl. Opravdu se divím, že není vetší podíl zraněných třeba šachistů. Nebo mladých rybářů. Halo, bruslení je adrenalinový a ze své podstaty nebezpečný sport. Nicméně: jen 5% pro brusle není tak hrozivé číslo. Zajímalo by mě procentuální zastoupení dalších nebezpečných aktivit. Na kolikátém místě jsou ty brusle ?
Nejčastějším zraněním jsou zlomeniny horních končetin, zvláště zápěstí a předloktí, ohrožené jsou však i nohy a hlava.
Viz výše. Ohroženo je celé tělo. Možností je několik
- Nebruslit
- Nepadat
- Nosit kvalitní ochranné pomůcky
O tom, že kolečkové brusle nepřinášejí jenom vzrušení a požitek z rychlosti, nýbrž i nepříjemná zranění, se přesvědčil snad každý začátečník. Nebezpečí nehody však neleží pouze v nedokonalosti bruslařské techniky, ale také v samotných možnostech kolečkových bruslí. Ty totiž mají velmi dlouhou brzdnou dráhu. Ta je v porovnání kupříkladu s obyčejným bicyklem dvojnásobná, s automobilem dokonce čtyřnásobná.
Takže bruslař, jedoucí rychlostí dvacet kilometrů v hodině, rychlost chodce asi překračuje a zastaví v lepším případě po čtyřech, v horším až po osmi metrech. Stejně rychle jedoucí cyklista potřebuje k zastavení 2,8 až 4,4 metru, a automobilu stačí pouhých 1,7 až 2,2 metru. Pokud si tedy bruslař hodlá zajezdit v běžném silničním provozu, je vinou tohoto handicapu vystaven – kromě porušení předpisů – i výraznému riziku.
Tohle jsem říkal už před dlouho dobou. Chodec vidí bruslaře a málokdy ho napadne, že to bruslař prostě neubrzdí. Pokud se o to snaží, že…
Ale není vystaven riziku jen dlouhou brzdnou dráhou. Rizik je více:
- rozhodnutí vlézt na brusle
- rozhodnutí jet po silnici
- přecenění vlastních schopností
- okolí
Vliv okolí je to poslední. Za většinu rizik si bruslař může sám. Ví, že jede někam, kde to nezná, že to neubrzdí nebo že tam nemá co dělat. Proč ne ?
Zkusí a zvládne.
Dobrá, zlepšil se.
Zkusí a nezvládne
Dobrá, už ví, že tudy cesta nevede. V horším případě (pro něj, pro lidstvo je to samozřejmě posun dopředu) nebude dále šířit svůj genofond. Ale stále je to jeho vina a příště (pokud) si dá pozor. Ale za hlasité volání “Já tu jel z prudkého kopce v protisměru a nabouralo mě auto, protože mám dlouhou brzdnou dráhu a navíc byla tma, zakažte auta a obviňte společnost, že mě dostatečně nechránila a neumístila varovnou ceduli. A zažaluju řidiče že se mi nevyhnul” bych kopal bruslí do prdele. S rozběhem.
Případy typu “zběsilé auto na cyklostezce” vynechám – toto se předvídat nedá a je to kategorie “okolí”. Stejně jako náhodné kamínky. Buď si s tím poradí nebo upadne. Děje se. Na to nepotřebuju brusle a kámen. Stačí schody na půdu…
Náš zákon 361/2001v § 2 ovšem říká, že: „chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích nebo kolečkových bruslích anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně“.
Zde budu souhlasit. Ono také na citaci ze zákona nelze moc zkazit
Prokázala to evropská studie, při níž odborníci z oblasti silničních nehod posuzovali následky nárazů figurín při jízdě na kolečkových bruslích v podmínkách, které se blížily realitě. Začátečníci by se proto nejen měli vyhnout silničnímu provozu, ale také nepřeceňovat své schopnosti, neboť podle evropských odborníků se naprostá většina nehod stane v prvních dnech bruslení – a hlavně nezapomenout, že podle zákona jsou chodci!
Úchvatné. Vezměte si první větu. Zní tak odborně, ale co sděluje ? Nic. Že někde někdo (raději však tým) odborníků na něco cosi simuloval v podmínkách skoro reality a měl z toho nějaké výstupy.
Přesnost údajů nula nula nic (zdroj uveden není a přitom to zní tak učeně. Devět z deseti lidí se na to podívá a řekne si “to musí být pravda, když to říkají odborníci!”.
Nejsem chytřejší než odborník. Ale než průměr názorů anonymních odborníku – ano, to jsem. Všimněte si občas, kolikrát se to objeví (“odborníci varují…!”) třeba v novinách a myslete si o tom své. A věřte jen statistikám, které si sami zfalšujete.
Aktualizace: