TiK

Ano, dnes to bude hodně do historie. Zavál mě tam totální odpad mp3, který jsem objevil. A který, přestože se jedná o eurodance z doby kolem 1995 je schopen přinést vzpomínky. Ale napřed – co hala na Brumlovce byla ?

Zimní útočiště bruslařů. Diskotéka na bruslích. Neuvěřitelná seznamka. Hodinový hotel. Místo mimo prostor a čas. Bar. Všechno a nic.

Černě natřená hala, prosvícená reflektory DJ, mihotající se efekty. Nedýchatelný vzduch, temno. Zpocená těla. Masa lidí, kroužící na bruslích dokola halou. Vlnící se do rytmu zběsilého eurodance. Dvojice mizející kamsi do přítmí. Uprostřed sálu největší borci kupí stoly nebo jiné překážky a nehorázně machrují před ostatními. Letí skoky do výšky. Rotace. Třistašedesátku umí ti nejlepší, s pětsetčtyřicítkou jsi bůh.

Hudba vládne všem. Řečeno se Scooterem “It’s nice to be important, but it’s important to be nice”. Jde hlavně o styl. Pro někoho je zajímavé sbalit ženu, pro někoho jsou brusle to nejvíc a nic dalšího nehledá. Někdo se nehne od baru. Na bruslích.

Občas se utrhne skupina bruslařů a uprostřed zimy jdou sjet Jeremenkovu – nejbližší downhill. Pod kopcem se obvykle nepohodnou s autobusákem a celý kopec šlapou pěšky a plánují, co autobusákovi udělají. Vše je ale zapomenutou po projití dveří do haly – atmosféra nedovolí myslet na nic jiného než na rytmus a brusle. Tělo se samo pohybuje do rytmu – jestli jsi dobrý bruslař, tak to ustojíš.

Celou zimu, každý víkend. Oslava Silvestra. Děsivé kalby. Vztahy i na pár minut. Sounáležitost z anonymním davem, brusle odznak uniformity.

To nebylo bruslení či diskotéka. To bylo náboženství. Extáze. Vnímám hudbu -  a stačí zavřít oči a jsem tam. Rousek, Tazi, Páťa…

Je jedno, jestli jsi na bruslích poprvé nebo naposledy. Jezdíš v hale s nejlepšími bruslaři v Čechách. A myslíš si, že jsi lepší.

2 Unlimited. Pharao. Jam n Spoon. Corona. Blondes. Scooter. Mr. President. Whigfield.

Ano, bylo to náboženství.