Něco do uší ?
Hledáte něco na brusle do uší ? A Elvise znáte ? A víte, jak by hrál dnes ?
Ne ?
V tom případě doporučím The Viva Elvis Album.
Nejedna se o nějakou vypelichanou kompilaci či stopadesátý výběr The Best Off…. Jedná se (alespoň jak jsem pochopil) o desku, jak by Elvis zněl, kdyby žil a nahrával ještě dnes.
Jeho staré hity jsou oprášené a krom hlasu, občas prohnaného vokodérem, dostaly novou basovou linku a i aranže. Naprosto moderní zvuk.
Jistě, nepovedlo se to všude a některé, zvlášť pomalejší kousky, jsou …špatné. Ale od Opening, kde vás napadne, co to sakra (pro mladší WTF) je. A pak příjde Blue Suede Shoes. Temná linky bicích, řezavá kytara a zborcená foukací harmonika. Vytáhněte trochu basy a jestli vás Elvisův hlas, podbarvený jen bicími, nechá v klidu, sním svoje kolečka.
Pokud playlist postavíte na rychlejších, věřte, že se na žádném streetu nebudete nudit. Tohle je přesně ono.
Repo Men OST
Druhá chuťovka. Film je takové oddychové béčko (byť zábavné), ale hudba…
od úvodní Rosemary Clooney a Sway (hlasitost hooodně nahlas, dechová sekce hlasitostí na hranici bolesti) je vynikající, pak už to chce playlist lehce změnit. Moderní věci zapadají, ale mě na albu spíše ruší, ale Nina Simone a Feeling Good či Mamas and Papas Dream a little Dream of me jsou úchvatné skladby, na které se dá jet pomalu i agresivně. Ale hlavně a ladně.
Protože už jak kdysi křičel Scooter: It’s nice to be important, but it’s more important to be nice.
A styl se na bruslích počítá, ne že ne.