Historické raily
vlastně od chvíle, kdy se ukázalo, že se na bruslích bude jezdit po zábradlích (railech), probíhalo hledání vhodných zábradlí. Ať už těch nízkých, kde bylo možné zkoušet základy tak i těch vysokých – je to větší frajeřina, ne ?
A některé z těchto zábradlí stojí dodnes.
Několik railů je na Vyšehradě. První v ulici Na vítězné pláni. Nižší zábradlí před školou. Jen před lety tam to křoví bylo o něco menší.
Trochu z kopce, ale v žádném případě samo nejede. Ale na rozcvičku to stačilo. O kousek dál, v ulici Žateckých bylo sice velmi nízké, ale velmi dlouhé zábradlíčko (fotky časem budou).
A hned vedle je vlastně první regulérní rail – vysoké červené zábradlí z kopce v parčíku na rohu Petra Rezka a Táborské.
Kdo ho sjel, byl za krále. Ale málokdo na něj vyskočil. Takže se většinou bruslař vyškrábal nahoru, další dva ho drželi a když měl dojem (tak často mylný), že už stojí, odrazil se od kolegů a vydal se na cestu dolů. Metr, dva, ti nejlepší jako Tomáš Rousek až na konec.
Jistě, časem se všichni zlepšovali, dojet na konec už nebylo nic extra a ani to naskočení na zábradlí nebylo nic složitého.
Ale ty první jízdy, ty se počítají.