TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Pumpičkáři třikrát jinak

a vlastně pokaždé stejně.

Situace 1:

Táhlý kopec ve Stromovce, sjezd. Dole končí T křižovatkou. Dojíždím k ní a mávnu rukou, že doprava. Najednou mě zleva předjíždí cyklista (buzi-obleček included), řadí se přede mě a brzdí. Něco řvu a uhýbám, protože jsem rychlejší a ve zlomku vteřiny se rozhoduji neopřít se mu o záda.

Situace 2:

Špejchar, přejezd. Proti mě je jednosměrka a dav aut, čekajících na zvednutí šraňků. Já stojím ve vyhrazené cyklostezce ve správném směru, na druhé straně závor; proti autům. Vlak odjel a zvedají se závory. Proti mě se mezi auty vyloupne cyklista a v klidu si to namíří do cyklopruhu (pro něj v tu chvíli protisměr), kde stojím já. Hrbím se, snižuji těžiště a chystám se na náraz. Cyklista to registruje a jde drsně na brzdy. Vyhnul se jen tak tak.

Situace 3.

Prokopské údolí. Jedu si svých standardních 25-30 km/h (je to mírně z kopce, takže není problém). Dojíždí mě nějaký páreček na kole a řadí se za mě. Nemám důvod ani chuť brzdit – tak ať si poradí. Uchopili to tak, že se vedle mě zařadila napřed ona a pak on. A když jsme dojeli do pravé zatáčky, zúžili mi prostor tak, že odstrčit je a shodit z kola by bylo zcela legitimní řešení a nutné sebeobrana. Najednou šlápli do pedálů a výrazně rychleji odjeli.

Ach jo.

PS. Štítek “banda zmrdů” nedám jen proto, že jsem se kdysi zařekl nepoužívat tu příliš vulgarismů.