Už mě nebaví psát o dešti
ale ono to snad už jinak nejde.
Vyrazil jsem na Letnou. Nikde nikdo – což je při všeobecné lenosti letenských bruslařů vcelku normální. Stavil jsem se za R, který v půjčovně zoufale čekal na jakéhokoliv zákazníka. A mezi tím mi vysvětlil, že podle posledních matematických vzorů potřebuje kolo o pět centimetrů kratší a kliky o pět milimetrů delší. Nebo tak něco. Cokoliv.
Chtěl jsem aspoň drobnou změnu: přes Štvanici na Masaryčku a tramvají směr Želivského.
Tam jsou dlouhé intervaly semaforů – takže není problém stihnout dojet kolem hřbitovů až k odbočce na Strašnickou výrazně rychleji než auta či tramvaj. Kvalitní asfalt, super kola, moc pěkný fofr.
Bohužel tramvaj také odbočovala, takže směr chodník, kde rychlost výrazně klesla.
A pak už je to stereotypní – mraky, bouřka, mokro. Ale pro změnu jsem zapadl včas do tramvaje a dojel zpět na Letnou –takže největší déšť jsem proseděl v Mhd. A díval se/filmoval z okna.
Když jsem vystoupil u Hradu, počasí se uklidnilo. Sluníčko a tak podobně. Sice mokro, ale rychlo to schlo – takže zpět na Letnou. Aspoň na chvíli.
Slunce svítilo Letné usychala. Pár grindů po mokrých hranách, sem tam nějaký pád po mokrém mramoru – ale celkově dobré.