TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Tak si Slováci přijeli zazávodit do Prahy

Prakticky nic více, nic méně. Nemá cenu spekulovat, jestli je CZ/Praha freestyle scéna mrtvá nebo byla malá reklama, ale ve výsledku kdyby nepřijelo zahraničí, tak by závodilo jeden a půl člověka.

Což by byla škoda, protože organizačně byly závody zvládnuté velmi dobře. I přes poměrně hrubý povrch na místě ze všech míst pro bruslení nejbizarnějším – na hřišti v Kostelní. To se sice zapsalo do dějin skateboardingu kolem roku 92 (nevím, nedá se to moc dohledat), kdy v něm byly uskladněny a posléze pololegálně zprovozněny překážky ze závodů u Sjezdového paláce na Vyšehradě.

Ale to je dlouhá odbočka.

Na programu byl speed slalom, dětská soutěž a freestyle. Co zaujalo ? Tradičně výkon “malých”  – je to rok od roku lepších a momenty, kdy v soutěži měly zajet nějaký trik, jehož název neznaly, ale po předvedení trik daly napoprvé a na jistotu, byly skvělé.

Ostatní bylo… tak nějak standardní. Což není výtka – ale přes dobré triky a slušné jízdy nebylo nic výjimečného, něco, co by mě zvedlo na nohy a donutilo nadšeně plácat rukama o sebe.

Možná to souvisí i se systémem závodů, které nejsou divácky příliš atraktivní (různí lide se motají mezi kuželkami a pokud tomu nerozumíte, tak pořád stejně), nejsou příliš propagované a diváků tak nechodí příliš mnoho – což je škoda a zvláštní vzhledem k oblíbenosti inline bruslení celkově. Stejně jako jednotlivé jízdy – na závodech je často vidět, že v mezidobí, kdy je v řadě kelímků více lidí, kteří se hecují, padají daleko zajímavější a lepší triky.

A nebo mě prostě bruslení až tak moc nebere. Už.