TiK

Prakticky nic více, nic méně. Nemá cenu spekulovat, jestli je CZ/Praha freestyle scéna mrtvá nebo byla malá reklama, ale ve výsledku kdyby nepřijelo zahraničí, tak by závodilo jeden a půl člověka.

Což by byla škoda, protože organizačně byly závody zvládnuté velmi dobře. I přes poměrně hrubý povrch na místě ze všech míst pro bruslení nejbizarnějším – na hřišti v Kostelní. To se sice zapsalo do dějin skateboardingu kolem roku 92 (nevím, nedá se to moc dohledat), kdy v něm byly uskladněny a posléze pololegálně zprovozněny překážky ze závodů u Sjezdového paláce na Vyšehradě.

Ale to je dlouhá odbočka.

Na programu byl speed slalom, dětská soutěž a freestyle. Co zaujalo ? Tradičně výkon “malých”  – je to rok od roku lepších a momenty, kdy v soutěži měly zajet nějaký trik, jehož název neznaly, ale po předvedení trik daly napoprvé a na jistotu, byly skvělé.

Ostatní bylo… tak nějak standardní. Což není výtka – ale přes dobré triky a slušné jízdy nebylo nic výjimečného, něco, co by mě zvedlo na nohy a donutilo nadšeně plácat rukama o sebe.

Možná to souvisí i se systémem závodů, které nejsou divácky příliš atraktivní (různí lide se motají mezi kuželkami a pokud tomu nerozumíte, tak pořád stejně), nejsou příliš propagované a diváků tak nechodí příliš mnoho – což je škoda a zvláštní vzhledem k oblíbenosti inline bruslení celkově. Stejně jako jednotlivé jízdy – na závodech je často vidět, že v mezidobí, kdy je v řadě kelímků více lidí, kteří se hecují, padají daleko zajímavější a lepší triky.

A nebo mě prostě bruslení až tak moc nebere. Už.