Krátce v podvečer
Na Letné mě to netěšilo a dalším logickým krokem byl sjezd do Kostelní a na Štvanici.
Jenže.
Na Kapitána Jaroše od vody zavanul chlad. Chlad nikoliv jrního dne, ale podzimu, hniloby. Do nosu se prodral hnilobný zápach odkudsi od vody. Snad. Na nebi se stahovaly mraky. Zápach stále sílil – stejně jako pocit zmaru. Vlastně po dojmem poslední knihy od Kingy jsem se ocitl na Duma Key. Loď mrtvých nahrazoval rybář sedící uprostřed řeky a západ slunce se rudě zrcadlil od Hradu. Nalezení mrtvého ptáka o pár metrů dál, uprostřed chodníku a přece už plný červů, bylo jen vrcholné připomenutí: Memento Mori. Celý, velice silný, zážitek potrhla už jen hudba Soulsavers v uších.
Ech. Takových dní na bruslích raději méně.